Klášter Na Slovanech (Emauzy)

Západní věže kostela

Klášter byl založen Karlem IV. v listopadu 1347 a kostel zasvěcený Panně Marii, sv. Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi roku 1371. K vysvěcení došlo na Velikonoční pondělí 1372 za přítomnosti samotného císaře, jeho syna Václava IV., arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi a dalších vzácných hostů. Ten den byla v kostele předčítána část evangelia o zjevení Krista učedníkům při cestě do Emauz, a proto se klášteru často říká Emauzy.

Karel IV. si byl vědom toho, že po matce pochází ze starobylého českého rodu Přemyslovců a proto se rozhodl oživit slovanskou liturgii a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti. Pozval do Prahy benediktiny z Chorvatska, znalé církevní slovanštiny. Zároveň se snažil odstranit schizma, trvající od 1054, mezi západní a východní církví.

Pohled z východu

V  klášteře vznikl tzv. Remešský evangeliář, napsaný cyrilicí (část hlaholicí) z roku 1395. Tento vzácný dokument byl darován patriarchovi Konstantinopole v 15. století. V následujícím století ho zakoupil Remešský biskup a dílo se dostalo do Remešské katedrály. Díky nesrozumitelnosti textu došlo k mylné domněnce, že se jedná o mnohem starší, vzácnější rukopis, který se stal součástí korunovačního pokladu. Přísahali na něj francouzští králové při své korunovaci. Byl to až Petr I., který při návštěvě Francie r. 1717, rozluštil text, protože cyrilice, je předchůdce ruské azbuky.

A - vstup, B- ambit C - rajský dvůr, D - Refektář, E - Kostel, F - Císařská kaple,

Rozložení klášterních budov v podstatě kopíruje úzus té doby, jedná se o čtverec s rajským dvorem uprostřed a kostelem na sever od něj.

Původně mniši bydleli v prvním patře (mohlo jich být až 80) a ke klášteru přiléhala rozlehlá zahrada, která se táhla směrem k Moráni. Její součástí byl dnes již neexistující hřbitov.

Ambit se vzácnými nástěnnými malbami v prvopočátku ještě chyběl a existuje domněnka, že přízemí východního křídla zabírala velká síň, jejíž účel do dnešní doby nebyl zcela vysvětlen. Možná byla využívána Karlem IV. k meditacím. Ostatně dodnes se dochoval gotický portál ve východní části ambitu olemovaný znaky císařské orlice a českého lva. Ze síně se vcházelo přímo do kostela.

Interiér kostela

Kostel byl založen jako monumentální stavba sloužící nejenom klášteru, ale byl přístupný i veřejnosti. Dojem, který vyvolává prostorný interiér, byl ještě umocněn stejnou výškou lodí – jedné hlavní a dvou vedlejších – a jednoduchou gotickou morfologií. Po svém dokončení byl (53,5 m dlouhý a 22,8 metrů široký) největším kostelem v Praze.

Jižní strana presbytáře v beuronském slohu , dole sedile Karla IV.

Severní strana presbytáře,  - nahoře -sv. Benedikt se sestrou sv. Scholastikou, dole sv. benedikt kráčí do ráje spolu s anděly

Strop presbytáře se znaky zemí kde Karel IV.vládl

Osmiboké sloupy a vzadu Beuronská výzdoba

Kostel prošel několika úpravami. Největší nastala v 50. letech kvůli bombardování spojeneckými vojsky v únoru 1945. Podle projektu architekta Františka Marii Černého byla provedena rekonstrukce kostela, při níž pobořené západní věže nahradila betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty.

Východní část kostela je zdobena v Beuronském stylu. V roce 1880 byl klášter předán kongregaci německých benediktinů z Beuronu, kteří byli vyhnáni Bismarkem, jehož kulturní reformy byly namířeny proti katolickým řádům. Autorem jejích výtvarného stylu byl Petr Lenz (Desiderius), původně profesor na Norimberské škole výtvarných umění. Byl dobře obeznámen s raným středověkým uměním Řecka, Sýrie a Egypta, které propojil v nový velice dekorativní styl Kladl důraz na precizní kresbu a figurální proporce. V tomto stylu byl klášter z velké části vyzdoben v letech 1880 – 90. Tehdy byla také nahrazena převážná část barokního vybavení, oltáře apod. novým v novogotickém stylu. Dotklo se to i exteriéru. Cibulové hlavní věže dostaly střechy ve tvaru pyramid.

Z této grandiózní přeměny se ovšem zachovaly jen fragmenty, hlavně díky již zmiňovanému náletu v roce 1945.

V dnešní době lze Beuronský  styl spatřit ve východní a jihovýchodní části kostela ( varhanní kruchta je asi nejlepším příkladem)  a v císařské kapli.

Strop varhanní kruchty

Rajský dvůr  po 1885

Rajský dvůr po bombardování 1945

Velice významný je také tzv. Emauzský cyklus. Jedná se o 85 (ne zcela dochovaných) unikátních gotických nástěnných maleb v ambitu z doby Karla IV. Vznikal v období 1360 až 1373. Jednotlivá „okna“ jsou rozdělena na dva pásy. Horní pás zobrazuje scénu z Nového zákona a spodní obvykle ze Starého zákona s podobným námětem.

Jižní křídlo

Jižní část, kde cyklus začíná, byla pravděpodobně malována Mikulášem Wurmserem. Ten pro Karla IV. maloval i votivní scény na Karlštejně. Na orientačním plánku jsou označeny číslicemi 1a – 7a.

1a. – malby nedochovány, klenba – hudoucí andělé

2. Adam a Eva – zbytky renesanční malby (asi 1588)

3. Nahoře – Poslední večeře páně, dole – poničeno proražením barokního portálu

4. Nahoře – Bůh Otec uvádí starce do ráje, dole – nalevo – Vyhnání Adama a Evy z ráje, uprostřed – Kristus vyvádí praotce z předpeklí, napravo – Kalvárie se třemi kříži

Bůh Otec , dole vyhnání z ráje

5. Nahoře – Madona stojící na hadu, dole nalevo – Judita s hlavou Holofernovou , napravo – David vítězí nad Goliášem

Madona stojící na hadu, Judita s hlavou a David a Goliáš

6. Nahoře – Žena sluncem oděná, dole nalevo – Trůnící korunovaná Sibyla, napravo – Císař Octavianus Augustus

Žena sluncem oděná, , Sibyla a Octavianus Augustus

7a. – Nahoře – Zvěstování, dole nalevo – Mojžíš před hořícím keřem, napravo – Gedeon před beránčím rounem.

Zvěstování, Mojžíš a Gedeon

Západní křídlo – Mistr Emauzského cyklu (jméno neznámé)

7b. Narození Krista

Narození Krista

8. Nahoře – Obřezání Krista, dole nalevo – Obřezání Abraháma, napravo – Zefora obřezává svého syna

Obřezání Krista

9. Nahoře – Klanění tří králů, dole nalevo – Bratři se klanějí Josefovi , napravo – Židé a Egypťané se klanějí faraónovi

Klanění

10. Obětování Krista v chrámě, dole nalevo – Obětování prvorozeného bohu, napravo – Samuel zasvěcen službě boží (silně poničeno)

11. Nahoře – Útěk do Egypta, dole – poničeno

Útěk do Egypta

12. Nahoře Křest Krista, dole zničeno

Křest Krista

13 a. Nahoře Pokušení Krista, dole zničeno barokním portálem

Severní křídlo – Mistr Emauzského cyklu

13b. Svatba v Káně, dole Elizeus naplňuje vdoviny džbány olejem (poničeno portálem).

14. Nahoře vlevo – Vzkříšení mládence z Naimu, dole vlevo Eliáš křísí syna vdovy ze Sarepty a vedle Elizeus křísí syna Sunamitky, Nahoře vpravo – Sbírání many, dole Zázrak chlebů (Miracle of the Loaves) a Nasycení pěti tisíc chlebem a rybami

Nahoře - Vzkříšení mládence z Naimu, dole - Eliáš křísí syna vdovy, vedle Elizeus křísí syna Sunamitky

Nahoře - Sbírání many, dole Nasycení zástupů chlebem a  rybami

15.Nahoře vlevo – Kamenování Krista na vinici, dole vlevo – Jezabel přikazuje kamenování vinaře Nábota, vedle -  Kristus ve vinném lisu, Nahoře vpravo – Kristus přichází na hostinu k Martě, dole Vdova ze Sarepty podává chléb Eliášovi, vedle Žena ze Sunamu podává chléb Elizeovi

Nahoře - Kamenování Krista a vedle Kristus přichází na hostinu k Martě

Kamenování Krista a Jezabel přikazuje kamenovat Nábota , Kristus ve vinném lisu

Kristus na hostině u Marty a dole vdova podává chléb Eliášovi a žena podává chléb Elizeovi

16. Nahoře vlevo – Setkání Krista se Smaritánkou u studny, dole nalevo Rebeka dává vodu služebníku Abraháma, vedle Vdova ze Sarepty podává Eliášovi vodu, nahoře vpravo – Hostina v domě Šimonově, dole Mojžíšova sestra Miriam uzdravena z malomocenství, Zpupný král Uziáš potrestán leprou.

Setkání Krista se samaritánkou, dole setkání Rebeky se služebníkem Abrahama

Hostina v domě Šimonově a uzdravení Miriam a potrestání Uziáše malomocenstvím

17a. Kristův příjezd do Jeruzaléma, dole zničeno

Východní křídlo (Pašijový cyklus) – Mistr Oswald – nejvíc poničeno

17b. Jidáš zrazuje Krista, Kain zabíjí Abela, obojí poničeno

18. poničeno

19. Bičování Krista (poničeno pekováním)

Bičování Krista

Klenba z 16. století

20. poničeno

21. Zmrtvýchvstání

Zmrtvýchvstání

22. Nahoře – Nanebevstoupení Krista

Dole vlevo – Eliáš vstupuje v ohnivém voze na nebesa, napravo – Jákobův žebřík

Nika s malbou madony z 19. stol.

Nanebevstoupení, Eliáš na ohnivém voze a Jákobův žebřík

Detail Jákobův žebřík

1b. Seslání ducha svatého

Latinské nápisy v Kutné Hoře

Citát Seneky z Arciděkanství v Kutné Hoře

Studia adolescentiam alunt, senectutem oblectant, secundas res ornant, adversis refugiunt et solamen praebent, delectant domi, non impediunt foris, pernoctant nobiscum,peregrinantur, rusticantur."

 Studying educates the adolescents, it pleases the old, it decorates in happiness and provides asylum and consolation in misery, it amuses you at home and does not disturb when being outside (not at home), it spends the nights with us and travels with us, it is our companion in the country. 

Studium mládež vzdělává, stáří těší, jest ozdobou ve štěstí, útočištěm a útěchou v neštěstí, doma baví, venku nepřekáží, s námi nocuje i cestuje, nás po venkově provází.

Konšelská deska

(foto zde )

Any member of the council, entering this door, to accomplish your official duty, free yourself of all your passions, hatred , hostility, force, friendship, hypocrisy,  devote yourself and your care to your community.  Expect  the same justice or injustice you shall provide to others during our lord’s last judgement.

Kdokoli z radních osob za řízením vstoupíš do radnice, svrhni přede dveřmi ze sebe všechnu osobní vášeň, hněv, násilí, zášť, přátelství, pochlebenství, podrob osobu i péči svou obci. Neboť jak spravedliv nebo nespravedliv budeš k jiným, rovněž očekávati a podstoupiti musíš soud Boží.

Ungelt

Ungelt

také je známý pod jménem Týnský dvůr. Byl to opevněný dvorec na ochranu kupců. Vznikl ve 12. století, tehdy byl opravdu tvrzí, oddělenou od ostatního města příkopem a zdí. Bylo to místo, kde se shromažďovali kupci, kteří přijeli se svým zbožím do Prahy a od doby vlády Karla IV. sem museli dokonce povinně a museli zde zůstat tři dny. Kupci museli nabídnout k prodeji svoje zboží pražským kupcům a pokud jim něco zůstalo, mohli jet dále. Ungelt dostal jméno vlastně za vybírání poplatků - cla za zboží. Svůj vrchol měl za doby Karla IV. a Václava IV. Dvorec byl pod ochranou panovníka, každý, kdo překročil bránou do dvora, musel zaplatit poplatek, a dvorec měl i vlastní pravidla. Měl svého správce, do dvora se zajíždělo pevnostní branou. Správcovství se vyplácelo, pan Granovský, který tu byl správcem, si dokonce mohl nechat opravit dům, který dostal od císaře Ferdinanda I. Ten je součástí Týnského dvora. Vedle paláce stojí dům, který je jako vystrčený do dvora. Zde bývala váha, tady se přepočítávaly různé systémy vah zemí, odkud kupci do Prahy přijeli. Bývali tady kupci z různých zemí, z Evropy zrovna tak jako z Blízkého východu, dokonce i Peršané. Obchodovalo se se vším možným zbožím, od ovoce, přes ryby, látky, drahé kovy a nerosty až po luxusní zboží. Součástí dvora byly i koňské stáje, byla zde skladiště zboží, obydlí pro kupce. Byl zde i jeden z nejstarších špitálů v Praze a kostelík Panny Marie na místě, kde dnes stojí Týnský chrám. Kdo přijel do Ungeltu, musel odevzdat v bráně svoje zbraně správci, který, když bylo potřeba, tak měl právo i soudit případné spory. Večer se kupci shromažďovali a vyprávěli historky ze svých cest, zapíjeli uzavřené obchody, vyprávěli se novinky ze světa. Pražské celní privilegium ztratilo na významu v době husitských bouří a později již Praha nedosáhla velkého obchodního významu. Pak sloužil Ungelt jenom pražskému obchodu, v roce 1774 byla celnice přenesena do Haštalské ulice a později, v roce 1810, do celnice, která byla naproti Prašné brány. Počátkem 20. století se do hodně zničeného Ungeltu začala stěhovat chudina, po druhé světové válce zde byly skladiště, dílny, kanceláře a byty nejnižší kategorie. V roce 1981 byla zahájena vlastní rekonstrukce dvora a 18. prosince 1996 byl Ungelt zpřístupněn veřejnosti. Dnešní Ungelt tvoří celkem osmnáct domů, dvanáct z nich  přiléhá k vlastnímu dvoru. Vchod do Ungeltu je z Týnské ulice branou v paláci Granovských. Komplex Týna se stal postupně majetkem Svatovítské kapituly a Starého Města pražského. V době kolem poloviny 15. století jej získal opět panovník. Domy byly zastavovány na různě dlouhou dobu, až vlastní ungeltní dům získal, za služby císaři Ferdinandu I., Jakub Granovský z Granova. Císař Ferdinand I. mu jej věnoval v roce 1558.  Dům byl dosti zanedbaný a tak jej nechal, v polovině 16. století,  ve dvou stavebních etapách přestavět na vrcholně renesanční palác. Dům byl okrášlen sgrafiti a nástěnnými malbami. Je to dvoupatrová budova s půdorysem písmene L, kratší křídlo s průjezdem je obráceno do Týnské ulice, hlavní blok paláce směřuje fasádou do prostoru Ungeltu. Dvorní fasáda má sgrafiti a dvojici sdružených oken nad vjezdem. V prvním patře je arkádová loggia, je tvořena osmi oblouky na toskánských sloupech. Jsou zde malby alegorické, mythologické a biblické. Také se zde nachází erb rodu Granovských z Granova. Sgrafita nad portálem z Týnské ulice znázorňují vlevo podle všeho Ferdinanda I. a vpravo samotného Jakuba Granovského.

K Ungeltu patří také dům Petráčkovský, který byl součástí paláce Granovských. Tady byl jeden z nejstarších zájezdních hostinců, byl zvaný Starý Ungelt. Fasáda domu je obrácena do Týnské ulice a v dlažbě před domem je označeno místo, kde stával původní kostelík Panny Marie. Dále je tu dům U Černého medvěda, jeho fasáda je zdobena sochami svatého Jana Nepomuckého, svatého Václava a svatého Floriána. Sochu černého medvěda v řetězech najdete na nároží stavby domu. Dům zvaný Vrbnovský, nebo také U Štupatrů, proslavila kavárna U Komárků v letech kolem roku 1835.Sem chodívali významní čeští buditelé: Josef Kajetán Tyl, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger a mnoho dalších známých osobností. Na fasádě domu U Božího oka, nebo také U Tří obrazů, jsou vyobrazeni Karel IV., svatý Václav a Jiří z Poděbrad. V jižní části dvora je opravená původní studna, tady je v severní části kopie sousoší Od Štrursy Den a noc.

Tak až se zase jednou podíváte do těchto míst, podívejte se i sem.

Palác Granovských

Pozemek na kterém palác stojí, získal dekretem císaře Ferdinanda I. v roce 1558 správce Ungeltu Jakub Granovský z Granova. Za to však byl povinen zajistit otvírání a zavírání bran mýtnice - Ungeltu.

Palác Granovských patří k nejkrásnějším renesančním palácům v Praze. Malby v prvním a druhém patře budovy technikou chiaroscura vytvořil italský mistr Francesco Terzio. Malby znázorňují alegorické postavy a ve druhém patře paláce jsou zachyceny biblické motivy (Adam a Eva, Kain a Ábel, Lót a jeho dcery, Abrahám obětující Izáka, Josef a Putifarka, Samson a Dalila, David a Betsabé).

Pokud máte rádi pražská strašidla, tak tu jedno je. Straší tu Turek s turbanem na hlavě, oči jak žhavé uhlíky a v ruce drží dlouhý cop s uťatou dívčí hlavou. Zabil totiž ve sklepě svou bývalou lásku, která nečekala a provdala se za jiného. Její hlavu prý pak vozil sebou po světě, ale když ho neustále strašilo sténání milované, vrátil hlavu do sklepa k tělu. Ale kýžený klid nenašel. Od té doby tu straší.