Ungelt

Ungelt

také je známý pod jménem Týnský dvůr. Byl to opevněný dvorec na ochranu kupců. Vznikl ve 12. století, tehdy byl opravdu tvrzí, oddělenou od ostatního města příkopem a zdí. Bylo to místo, kde se shromažďovali kupci, kteří přijeli se svým zbožím do Prahy a od doby vlády Karla IV. sem museli dokonce povinně a museli zde zůstat tři dny. Kupci museli nabídnout k prodeji svoje zboží pražským kupcům a pokud jim něco zůstalo, mohli jet dále. Ungelt dostal jméno vlastně za vybírání poplatků - cla za zboží. Svůj vrchol měl za doby Karla IV. a Václava IV. Dvorec byl pod ochranou panovníka, každý, kdo překročil bránou do dvora, musel zaplatit poplatek, a dvorec měl i vlastní pravidla. Měl svého správce, do dvora se zajíždělo pevnostní branou. Správcovství se vyplácelo, pan Granovský, který tu byl správcem, si dokonce mohl nechat opravit dům, který dostal od císaře Ferdinanda I. Ten je součástí Týnského dvora. Vedle paláce stojí dům, který je jako vystrčený do dvora. Zde bývala váha, tady se přepočítávaly různé systémy vah zemí, odkud kupci do Prahy přijeli. Bývali tady kupci z různých zemí, z Evropy zrovna tak jako z Blízkého východu, dokonce i Peršané. Obchodovalo se se vším možným zbožím, od ovoce, přes ryby, látky, drahé kovy a nerosty až po luxusní zboží. Součástí dvora byly i koňské stáje, byla zde skladiště zboží, obydlí pro kupce. Byl zde i jeden z nejstarších špitálů v Praze a kostelík Panny Marie na místě, kde dnes stojí Týnský chrám. Kdo přijel do Ungeltu, musel odevzdat v bráně svoje zbraně správci, který, když bylo potřeba, tak měl právo i soudit případné spory. Večer se kupci shromažďovali a vyprávěli historky ze svých cest, zapíjeli uzavřené obchody, vyprávěli se novinky ze světa. Pražské celní privilegium ztratilo na významu v době husitských bouří a později již Praha nedosáhla velkého obchodního významu. Pak sloužil Ungelt jenom pražskému obchodu, v roce 1774 byla celnice přenesena do Haštalské ulice a později, v roce 1810, do celnice, která byla naproti Prašné brány. Počátkem 20. století se do hodně zničeného Ungeltu začala stěhovat chudina, po druhé světové válce zde byly skladiště, dílny, kanceláře a byty nejnižší kategorie. V roce 1981 byla zahájena vlastní rekonstrukce dvora a 18. prosince 1996 byl Ungelt zpřístupněn veřejnosti. Dnešní Ungelt tvoří celkem osmnáct domů, dvanáct z nich  přiléhá k vlastnímu dvoru. Vchod do Ungeltu je z Týnské ulice branou v paláci Granovských. Komplex Týna se stal postupně majetkem Svatovítské kapituly a Starého Města pražského. V době kolem poloviny 15. století jej získal opět panovník. Domy byly zastavovány na různě dlouhou dobu, až vlastní ungeltní dům získal, za služby císaři Ferdinandu I., Jakub Granovský z Granova. Císař Ferdinand I. mu jej věnoval v roce 1558.  Dům byl dosti zanedbaný a tak jej nechal, v polovině 16. století,  ve dvou stavebních etapách přestavět na vrcholně renesanční palác. Dům byl okrášlen sgrafiti a nástěnnými malbami. Je to dvoupatrová budova s půdorysem písmene L, kratší křídlo s průjezdem je obráceno do Týnské ulice, hlavní blok paláce směřuje fasádou do prostoru Ungeltu. Dvorní fasáda má sgrafiti a dvojici sdružených oken nad vjezdem. V prvním patře je arkádová loggia, je tvořena osmi oblouky na toskánských sloupech. Jsou zde malby alegorické, mythologické a biblické. Také se zde nachází erb rodu Granovských z Granova. Sgrafita nad portálem z Týnské ulice znázorňují vlevo podle všeho Ferdinanda I. a vpravo samotného Jakuba Granovského.

K Ungeltu patří také dům Petráčkovský, který byl součástí paláce Granovských. Tady byl jeden z nejstarších zájezdních hostinců, byl zvaný Starý Ungelt. Fasáda domu je obrácena do Týnské ulice a v dlažbě před domem je označeno místo, kde stával původní kostelík Panny Marie. Dále je tu dům U Černého medvěda, jeho fasáda je zdobena sochami svatého Jana Nepomuckého, svatého Václava a svatého Floriána. Sochu černého medvěda v řetězech najdete na nároží stavby domu. Dům zvaný Vrbnovský, nebo také U Štupatrů, proslavila kavárna U Komárků v letech kolem roku 1835.Sem chodívali významní čeští buditelé: Josef Kajetán Tyl, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger a mnoho dalších známých osobností. Na fasádě domu U Božího oka, nebo také U Tří obrazů, jsou vyobrazeni Karel IV., svatý Václav a Jiří z Poděbrad. V jižní části dvora je opravená původní studna, tady je v severní části kopie sousoší Od Štrursy Den a noc.

Tak až se zase jednou podíváte do těchto míst, podívejte se i sem.

Palác Granovských

Pozemek na kterém palác stojí, získal dekretem císaře Ferdinanda I. v roce 1558 správce Ungeltu Jakub Granovský z Granova. Za to však byl povinen zajistit otvírání a zavírání bran mýtnice - Ungeltu.

Palác Granovských patří k nejkrásnějším renesančním palácům v Praze. Malby v prvním a druhém patře budovy technikou chiaroscura vytvořil italský mistr Francesco Terzio. Malby znázorňují alegorické postavy a ve druhém patře paláce jsou zachyceny biblické motivy (Adam a Eva, Kain a Ábel, Lót a jeho dcery, Abrahám obětující Izáka, Josef a Putifarka, Samson a Dalila, David a Betsabé).

Pokud máte rádi pražská strašidla, tak tu jedno je. Straší tu Turek s turbanem na hlavě, oči jak žhavé uhlíky a v ruce drží dlouhý cop s uťatou dívčí hlavou. Zabil totiž ve sklepě svou bývalou lásku, která nečekala a provdala se za jiného. Její hlavu prý pak vozil sebou po světě, ale když ho neustále strašilo sténání milované, vrátil hlavu do sklepa k tělu. Ale kýžený klid nenašel. Od té doby tu straší.

Staroměstskå tržnice

Tržnice vyrostla na místě čtyř domů zbořených roku 1894. Vlevo byl dům U Zlaté hvězdy,  dále dům U Harantů, U Černého kohouta a U Tři zlatých korun.Všechny domy měly podloubí , kde byl vaječný trh. Nová tržnice nahradila pouliční prodej.

Staroměstská tržnice

Do tržnice se přestěhovali prodejci se zeleninou a živočišnými produkty. Pro trh s ovocem zůstaly vyhrazeny ulice.
Budova byla postavena Antonínem Novotným mezi rokem 1893 a 1897, architektem byl Jindřich Fialka.

Hlavní vchod s atlanty

Hlavní průčelí do Rytířské ulice je bohatě zdobeno štukem (Emil Fikar). Prostřední vchod má po stranách dvojice identických atlantů. Ve druhém patře jsou vyobrazeny produkty tržnice - raci, ryby, ptáci, kořenová zelenina.

Balkon , nahoře Merkur a Ceres

 Dvě velké postavy nad prolomeným frontonem v centru fasády jsou vlevo Merkur (bůh obchodu) a napravo bohyně zemědělství Ceres. Ikonografii obchodu doplňují nad okny třetího patra rohy hojnosti a Merkurova čapka.Ve frontonu nad oknem balkonu je monogram OP - Obec pražská (stavebník budovy).

Kazetování dveří

Na pískovcových sloupech v přízemí je rovněž bohatá výzdoba .
V bočních vchodech jsou původní dveře s kazetováním.
V hlavním průchodu budovy jsou malované lunety a štuková výzdoba vztahující se k funkci budovy. Nástěnné malby v lunetách jsou od Vojtěcha Bartoňka. První luneta zleva (pokud vejdete z Rytířské ulice) - Květinový trh z Uhelného trhu - Sokolík kupující kytičku fialek pro svoji družku. Dále je Zvěřinový trh odehrávající se v prostoru kolem Kotců, pak Ovocný trh, dále Vaječný trh - býval na místě , kde dnes stojí budova Staroměstské tržnice.Poslední luneta je ze Zelinářského trhu v Havelské ulici.

Zelinářský trh

Ovocný trh

Vaječný (rybí) trh

Trojský zámek

Hlavním záměrem výstavby tak nákladného díla byla oslava vítězství Leopolda I. Habsburského nad Turky. Zámek byl vystavěn 1679 - 1685.

Stavebníkem zámku byl Václav Vojtěch ze Šternberka.Vyrostl v české katolické rodině. Vzdělání získal na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě (1661).
O dva roky později se vydal na "kavalírskou cestu" do Holandska, Anglie, Francie a Itálie.
1669 se oženil s Klárou Bernardinou z Malzanu, dvorní dámou nevlastní matky Leopolda I. Tímto sňatkem pronikl do společnosti vídeňského dvora. Avšak významná kariéra se ve Vídni nenaskytla a tak se po čase stěhuje zpět do Čech. Zde stoupá postupně na žebříčku zemských úřadů až se nakonec stal nejvyšším hofmistrem. Roku 1699 byl oceněn řádem Zlatého rouna.
Velkou pozornost věnoval správě svého majetku v Praze i na venkově.

Pohled na severní průčelí zámku Trója ze svahů vinice sv. Kláry

Zámek (vila) v Tróji je reprezentativní stavbou určenou výhradně pro pořádání slavností. Byla inspirována typem římské vily.
Za třicetileté války získal rod Šternberků statek, mlýn a lusthaus v Zadním Ovenci (dnes Trója). Při přerozdělování majetku připadl statek V.V. ze Šternberka.
O důvodech vybudování vily s rozsáhlými zahradami na tomto nevýznamném panství se hrabě nikdy přímo nevyjádřil. Zřizování vil poblíž velkých měst se stalo módní záležitostí v 60. až 70. letech 17. století. Navíc se poblíž rozkládala královská obora a toto sousedství poskytovalo možný příslib návštěvy nejvznešenější společnosti (snad i samotného císaře, který ovšem bohužel toto báječné dílo nikdy nenavštívil).
Celý areál je osově orientován na dominantu Pražského hradu na jižním obzoru. Byl to zcela jistě záměr, protože vlastní stavbě předcházely rozsáhlé terénní úpravy. Na hlavní ose je kompozice velmi působivě gradována pro hlavní vstup od jihu, od řeky.Proto je jako kompozičně hlavní pojato zahradní, jižní průčelí vily.Vlastní vila je vyzdvižena na terasu. Mělo to i praktickou stránku, stavba se tak dostala nad úroveň záplavových vod.
Díky bočním křídlům je vymezen nehluboký čestný dvůr. Jemu dominuje o patro převýšený střední pavilon vily. Před ním je vybudováno monumentální schodiště, bohatě zdobené sochami  na půdorysu oválu, které vede návštěvníka přímo do skvělého hlavního sálu v prvním patře.
Nástupová trasa  (od hlavní brány u řeky) dvakrát výrazně stoupá.
Dolnímu parteru dominovala velká střední fontána (Neptun s delfínem - nedochovala se).
Styl stavby má zřejmou italskou genezi. Téma převýšeného středního dílu, rámovaného dvěma věžicemi použila v architektuře již vila Medici v pol. 16. století a později ho rozvinula vila Borghese (podle projektu Flaminia Ponzia 1608 - 15).

Vila Borghese

Na jejich kompozici navázaly i některé pozdější zajímavé stavby - vila Carpegna, zámek Favorita u Mantovy (Niccolo Sebregondi). Tuto stavbu navštívil hrabě Šternberk při návratu z Říma roku 1664.
Velmi aktuálním motivem architektury byly i nástupy otevřenými , vnějšími schodišti, někdy sochařsky zdobenými ( např. vila Astalli (před 1663) a vila Altiery na Lateránu).
Zahrada
Rozvržena do tří částí. Spodní část na jih od vily (parter)  je prostředkem pro téměř divadelně organizovaný reprezentativní vstup. Východně od parteru je na kosodélném půdorysu "štěpnice" (od 19. stol). Původně  zde byla špalírová zahrada. Západně od parteru se nacházela hospodářská zahrada.
Plocha horního parteru byla v původním stavu kobercově rozvržena skladbou drobných záhonů s broderiovou výsadbou.
Východní špalírová zahrada byla protkána paprsčitou sítí dlouhých přímých alejí, které byly pohledově uzavřeny malovanými obrazy. Osmipaprsčitý rozvrh byl zamýšlen také jako připomínka heraldické šternberské hvězdy.

Sochařská výzdoba

Pro tento jistě nelehký úkol si hrabě vybral Georga Heermanna z Drážďan, kterého zřejmě doporučil architekt vily Mathey. Tento saský umělec měl za sebou asi desetiletou zkušenost z pobytu v Itálii, převážně v Římě.

Schodiště zámku Trója

Prvním a nejdůležitějším dílem byla výzdoba vnějšího jižního schodiště. Tématem je svržení Titánů olympskými bohy do Tartaru. V horní části schodiště stojí Jupiter (s blesky) a Pallas Athena v plné zbroji. Vlevo pod Jupiterem jsou Mars, Neptun, Saturn , Herkules a Diana. Na protější straně pod Pallas Athenou se nacházejí Apollon, Merkur, Vulkán, Prometheus a |Ceres.
V levé řadě pod Jupiterem najdeme bohy bojující, vládnoucí živlům a podzemním silám, hrdinu a bohyni lovu. Jejich protějšky vedené Pallas Athenou jsou zosobněním moudrosti- bohové umění, vzdělání, práce, vynalézavosti a plodnosti. Při vstupu na schodiště zcela dole uvádějí obě řady sochy Chronose vlevo a Baccha vpravo. Vyjadřují protiklad života a smrti. Zcela nahoře trůní bohyně Vítězství Niké. Je obklopena válečnými trofejemi, mezi kterými se nachází také habsburský znak. Je to oslava skvělého tažení proti Turkům , započaté vítězstvím u Vídně 1683.

Chronos

Ceres

Bacchus

Vnější parapet schodiště je osazen dvanácti bustami představujícími čtyři světadíly, živly a roční období.
Schodiště zprostředkovává vstup do hlavního sálu vily, který je celý koncipován jako vyvrcholení oslavy habsburského vítězství nad Turky.

Vrtba Garden

Vrtba garden

This beautiful Prague baroque garden was built by Jan Josef , Count of Vrtba  in 1723. It is located at the foot of Petrin Hill.

Count Vrtba was the highest Burgrave of the Kingdom of Bohemia. He was appointed in 1712 and immediately after that he started with rebuilding of his palace and changing of the vineyard into one of the most beautiful terrace garden in Prague.

The construction of the garden finished in 1720. In following years,  it was decorated with sculptures, mural paintings and stuccoes. The garden was most probably completed before the coronation of Emperor Charles  VI on September 5^th1723.

There are several reasons why this garden is unique. One of them is the close collaboration of excellent Czech artists.  The garden was built using the project of F.M. Kanka. M. Braun is the author of the statues and the sala terrena and the dining room were painted by V.V. Reiner.

Gate

Since it is located in the middle of the courtyard it has more of a symbolic character than  real practical function. At the top is Atlas holding the Universe. On the left side is Abundance with cornucopia, on the right is Wealth with a crown of a city’s fortification wall and holding a money pouch.

The decoration of the gate might express the important political role of the Emperor and his Highest Burgrave.

Sala Terrena

The ground plan of this hall is an ellipses. One wall is almost completely taken by three arches open to the lowest level of the garden.  The hall thus belongs to the garden as well as to the Palace.

The decoration depicts the ruins of ancient Rome. There are also musicians – a man playing a cello and a woman with a tambourine.

On the main wall is a mirror image of the arched gateway leading of the garden. It is badly damages but one can see a terraced garden with a statue of a naked goddess on the left and a pool with a fountain on the right. Behind are steps to a temple on the horizon.

In the foreground there are three men and a woman. The men are philosophers (beards and gestures). It means that the woman must be the learned Aspasia (wife of Pericles from Athens). The man speaking to Aspasia is Socrates.

This picture of a philosophical debate indicates that the garden is not only a place for the refreshment of the body but also of the soul.

Apollo

On the left is Apollo with a lyre, on the right Pan (Marsyas) with a syrinx. They got in a musical contest. Marsyas challenged the god and paid his life.

The two niches contain the statues of Ceres and Bacchus by M.B. Braun.This pair of the Godess of Harvest and the God of Wine were often featured in Baroque gardens. Ceres is holding a cup (which is unusual) . She received it from Bacchus, who is very often represented with this atribute. In this way the statues are directly connected.

These two are often depicted also with Venus ( and Amor.) This trio of gods illustrate the phrase , "Venus freezes without Bacchus and Ceres." It means love passion cools off without drink and food. It was a popular theme at the Royal court of Rudolph II (Prague 1583 - 1611) - and the model for this depiction in the Vrtba garden might be seen in the famous painting by Hans von Aachen " Bacchus, Ceres and Amor" in Vienna.

Marsyas

Venus is present painted in the ceiling (V.V. Reiner) We see her seated under a tree with her lover Adonis. But their love will not last long. To the right are his hunting dogs ready to leave for a hunt. Adonis is later killed by a wild boar.
Venus is holding an apple, the apple she received from Paris (To the most beautiful one of all - fight among Venus, Juno and Minerva), symbol of her triumph. But in this context it also underlines her defeat.

Dining Room

The ceiling is decorated with a fresco by Reiner depicting the Muses at Mount Helicon being visited by Minerva. From left we see Geometry (pair of compasses), Sculpture (hammer and marble bust), Painting (palette) Music (playing the lute) and Literature (book) looking to the right at Apollo in his chariot. Above is Minerva with laurel wreath in one hand, her other hand is guiding the Painting's brush.

Baroque methods of composition are specific. The main principle was the contrast. Nature versus Culture, Venus versus Minerva, The Salla terrena in contrast to the Aviary (the opposite end of the terrace). The particular part of the garden always contrasts with the one behind us and before us.

The Lower Terrace

When standing facing the higher levels of the garden we realise that the situation from the Atlas gate repeats. Our expectations are again disappointed. We are left with only a limited view. We can see more but we do not know how far the garden stretches. It can be ten or hundred meters.

The garden is organised strictly symmetrically. The ground plans of the different levels are interconnected but at the same time locked together like puzzle pieces.

The wall that we see in front of us is convex, a response to the concave plan of the Salla Terrena and Aviary.

Information at the aviary

The Middle Terrace

We expected spacious green lawns but we get another wall which totally conceals the rest of the garden.

This terrace is narrower than the previous. It has the shape of  an infinity sign. the wall was originally painted with decoration.

We can see the steps, so we know how to continue.

The Upper Terrace

When we reach the Upper Terrace the garden is different again.

The main decoration is the gallery of Olympian Gods (nowadays replicas, originals made by M.B. Braun).

On the right is Jupiter with eagle pointing his beak to his hand.

Minerva

Jupiter is addressing with this gesture Mercury, standing next to him. He wants him to settle the dispute of three goddesses standing to the left - Minerva, Juno and Venus over the golden apple.

(Juno promised Paris he would become Lord of all Landsand the richest of all. Minerva promised him that if he chose her he would be the bravest. But Venus promised him love of Helena, the most beautiful woman among women. Paris liked the last offer and proclaimed Venus the most beautiful of all).

Next to Jupiter is his favourite daughter Minerva - helmet on her head and shield in her hand. on the shield is the head of Gorgo. She is our guide because she is turning her head at us.

Next is Juno with peacock looking up, perhaps at heavens where she rules with Jupiter.

Adonis

Next is Venus and Adonis , both depicted as hunters. Venus is trying in vain to attract the attention of Adonis. He is turning his head away. He makes a striking contrast to Mercury who is keenly turning towards Jupiter on the opposite side.

It seems like the owner (builder) of the garden has introduced himself as a philosopher , who knows that nothing is as it seems. We know that the melancholy of carnal love is the main theme of the garden, but we do not know why.

The answer is hidden in the last two statues on the left side.

There is Volcanos who differs from other gods by his indifference to appearance. He is standing next to his wife Venus, but  is ignoring her. He is looking towards heaven where he finds inspiration for his black craft.

With his right hand he is pointing at the last statue - two fighting boys. When you look closely you can see that the fight has already been decided. The boys resemble Eros and his counterpart Anteros (Love and Love returned). Their depiction was used to illustrate the eternal battle between heavenly and terrestrial love.

We live in the material world but it must not become the goal of Art.

Art makes sense only as the means of attaining the highest virtue.

The Gloriette

Here used to be a painting of a seascape. Now there we can see here the River God and next to him Neptune. The proximity of the ocean is suggested by shells and stucco mermaids.

Why is there an ocean.

To understand that we must look at the Gloriette together with the Atlas gate of the garden. The beginning and the end.

On the gate is Atlas - symbol of heaven plus Abundance and Wealth- they together make up the land.

The Gloriette represents oceans and rivers, the entire waters of the Earth. The picture of the Universe is then complete.

The fact that the Vrtba garden does not only celebrate the Czech kingdom but the whole Holy Roman Empire suggests that the Emperor is the nominal ruler of the entire world.

View in direction of Charles bridge

The garden is like a theatrical performance. The Gate and the Gloriette are the Prologue and Epilogue.

The first act takes place in the Salla Terrena where Ceres and Bacchus triumph , but Venus acknowledges her defeat - she is helpless like any mortal woman in love.

The second act takes place in the Dining Room where we witness the triumph of Minerva. She descended to Earth to teach people how to overcome death with the power of Art.

From the third act the performance takes place on the Upper terrace. Jupiter sends Mercury with the quarrelling goddesses to Paris, but before Venus can triumph over Juno and Minerva , the audience is again reminded that Venus surrended to mere mortal and his hunting passion.

Volcanos draws our attention to  the old battle between terrestrial and celestial love.

The triumph of love is followed by the triumph of Death. Art may overcome death but only temporarily. Eternity is the prerogative of Virtue, which is the only way to immortality.

The celebration of Art is secondary.

The glorification of reason and its victory over sensuality is primary, Reason leads people to redemption. The garden is a symbolic crossroad at which Hercules hesitates between Virtues and Vice.

The garden decoration is not just attribute of a revived Roman Empire but above all of its high moral ethos. Emperor Charles VI presented his rule as a renewal of the Golden Age.

Infant Jesus of Prague

The statue of Infant Jesus of Prague comes from Spain (16th c.)The Discalced Carmelites received it as a gift from Polyxena of Lobkowitz in whose family the statue was handed down as a wedding gift. Following the death of her husband Zdenek Adalbert of Lobkowitz (chancellor) , Polyxena gave the statue to the monastery of Carmelites in 1628.



Visual aspects of the statue

47cm high, coated in wax, core made from wood and wrapped in linen. right hand is raised in a blessing, the left hand is holding a globe ( a symbol of rule over the world). The statue is ornamented with a crown from the pope (Benedict XVI.)
Most of the gowns of the Jesus are gifts. (300) The changing of the gown ís a non-public event. The colour of the dress depends on the liturgical calendar.
white colour for Christmas and Easter
purple for the lent and advent
red -  martyrs
blue -  the Virgin Mary
green - normal day.

The Church of Our Lady of Victory and St. Anthony of Padua
Combination of renaissance and early baroque.Built 1611 - 1613 by Lutherans. After the White Mountain loss - protestants were expelled and the church was given to the Discalded Carmelite order.
During the 17th century was rebuilt. At that time there was a big monastery adjacent to it. But this monastery was abolished by Joseph II in 1784 and the Carmelites had to leave. They returned in 1993.
The original monastery building is now the seat of the ministry of Education. The Carmelites reside in the new convent and a former parish house.

Church interior:

 1 - Chapel of Our Lady
2 - Chapel of the Holy cross
3 - Alter of St. Theresa of Jesus - 1668 Abraham Stolte, statues of st. John the Baptist and st. Jerome
4 -Alter of  St. John of the Cross ascending to the Saviour - 1669 - Matej Zimprecht + miraculous painting of Our Lady of Mantua
5 - pulpit - around 1680 - on top is  Elija - spiritual founder of Carmelites, in the nich is the prophet Elisha
6 - Altar of St Simon stock and Our Lady of the Scapular (Škapulířová) 1670, painting Brandl 1720
7 - Main Altar - Victory Arch 1723, among the war trophies is a copy of the painting of the  Battle of White Mountain from 1622, statues Elija and st. Theresa (left) , st John of the cross and Elisha (right)
8 - Altar of st Joseph 1670, painting by Brandl 1720, statue of Our Lady Aparecida, patroness of Brazil (2007)
9 - Altar of Infant Jesus of Prague - 1776 , on the left Our Lady, on the right St. Joseph, glass case with 20 little angels from silver
10 - Altar of st. Joachim and st. Anne 1661- Mary's parents are praying to god for a child, Brandl 1716

Pražské osvětlení

Lampář v Nerudově ulici

Vedení hlavního města nechalo na Královské cestě vyměnit poslední tři desítky lamp (prosinec 2012). Nyní cestu králů osvětlují pouze plynové lampy. Doposud zde bylo elektrické osvětlení. Historické jádro Prahy tak následuje například Berlín, Londýn a další starobylá evropská města.

Jistá dávka nostalgie po dávných časech byla motivací pro návrat plynových lamp do středu města. První adventní neděli lampář v dobovém obleku slavnostně rozsvítil posledních 34 plynových lamp na doposud chybějícím úseku Královské cesty v Nerudově ulici.

Kandelábr na Hradčanském náměstí

Cíl pražského magistrátu, který o návrat tohoto způsobu svícení usiloval, je tak splněn. "Od Prašné brány po Hradčanské náměstí je celkem 660 lamp. Na Hradčanech cesta končí vzácným osmiramenným kandelábrem, který v roce 2012  opravili restaurátoři," upřesnil mluvčí společnosti Eltodo Jan Rafaj.

Plynové osvětlení se do centra metropole začalo vracet v roce 2002, kdy bylo v Michalské ulici instalováno prvních devět lamp. Dnes jich je více než 700 a do budoucna se uvažuje například i o zámeckých schodech, ulici Na Kampě či Velkopřevorském náměstí.

Dříve se o světlo v ulicích starali profesionální lampáři, kteří pravidelně ráno a večer obcházeli kandelábry ve svěřeném úseku. Dnes to zajišťuje automatika.

Nicméně v době adventu se Praha vrací o více než století zpět a do ulic každý večer vyráží lampář. Tím je Martin Kotek.

S bambusovou hůlkou chodí od lampy k lampě a s její pomocí aktivuje elektrickou jiskru. Když se během pár okamžiků nahromadí dostatek plynu, zapálí se hořák pro zemní plyn se šesti Auerovými punčoškami.

"Začínám na Křížovnickém náměstí a nejdříve zapaluji lucerny po jedné straně mostu. Cestou zpátky pak po druhé. Zabere to tak hodinu. Šlo by to i rychleji, ale to bych zase nemohl vyplnit přání turistům, kteří se chtějí vyfotit," dodal Kotek.

Kandelábr na Hradčanském náměstí - 70. léta minulého století

Původně se svítilo loučemi

Když byla Praha okolo roku tisíc založena, sloužily k osvětlení jen louče a ohniště. Od 14. století plál oheň na železných pánvích na Staroměstském náměstí a udržoval ho ponocný. Na sklonku 16. století byly osvětleny nárožní domy pomocí ohně v kovových koších upevněných na průčelí.

Veřejné osvětlení olejovými lucernami se objevilo v roce 1723 mezi Karlovým mostem a Celetnou ulicí. V roce 1844 byla v Praze zahájena éra plynového osvětlení. Elektrické obloukové lampy od Františka Křižíka se prosadily roku 1894. V roce 1924 je začaly nahrazovat lampy se žárovkami.

Kandelábr na Václavském náměstí

V roce 1955 se poprvé objevily zářivky, 1960 výbojková světla, 1974 vysokotlaké sodíkové výbojky a v 80. letech rtuťové. Nyní jsou po Praze i LED svítidla.

zdroj: zde

Trochu podrobněji z historie osvětlení

Z plynového osvětlení měli lidé nejprve strach. Mysleli si totiž, že v trubkách šlehají plameny. Nejvíce plynových lamp svítilo v Praze v roce 1940. Poslední zhasla až v roce 1985.

Příběh konce tmy začal v Čechách před 160 lety, 15. září 1847, den před narozeninami Ferdinanda I. Dobrotivého. Tehdy poprvé ozářily pražské ulice plameny ve více než dvou stovkách plynových lamp.

Osvětlení ulic dnes bereme jako samozřejmou věc. Podívejte se však s námi, jaké byly počátky pravidelného osvětlení. Prozkoumali jsme historii a také nové plynové lucerny. Vyfotografovali pro vás nejkrásnější, původně plynové kandelábry v Praze.

Lucerna se skulinovým (motýlkovým) hořákem

Dobové lucerny osvětlovaly prostor ještě plamenem, na který byli lidé tehdy zvyklí (např. z loučí nebo olejových lamp). Plamen vznikal v hořáku, který byl ve svítidle umístěn ve svislé poloze. Ústí hořáků bylo nejprve ukončeno malým kruhovým otvorem, který byl tvořen mosaznou čepičkou nebo mastkovou zátkou. Plyn, který vstupoval do hořáku, měl přetlak asi 3 kPa. Zdrojem světla byly rozžhavené částice uhlíku obsažené ve spalinách plynu, které představovaly teplotní zářič o teplotě přibližně 1 200 °C. Na fotografii vidíte exponát Plynárenského muzea v Praze - lucernu s motýlovým hořákem.

Významného zlepšení světelných vlastností hořáku bylo dosaženo tvarováním jeho plamene. Zakončení trubky plynu bylo ukončeno ucpávkou, která byla proříznuta. Plyn se tak při hoření rozprostřel do tvaru vějíře a tím byla zvýšena jeho svítivost. Takto vyvinutý skulinový hořák byl používán několik desítek let.

Skulinový neboli motýlový hořák vynalezl r. 1805 Angličan Stone. Podle tvaru plamene se vyskytovaly i názvy jako „krysí ocas“, „kohoutí ostruha“, „kohoutí hřebínek“, „netopýří křídlo“, „rybí ocas“. V roce 1852 začaly být hlavičky hořáků plynových lamp vyráběny z porcelánu. Motýlové hořáky se používaly asi až do roku 1879. Poněkud lepšího světla se docílilo Argandovým  hořákem.

Václavskému náměstí v 19. století dominovaly kandelábry plynového osvětlení, které byly odlity z litiny v Komárovských železárnách v letech 1867-8.  Šest těchto kandelábrů stálo na Václavském náměstí v jeho podélné ose, čtyři na Staroměstském náměstí, další na Hradčanech a na Malé Straně.

Plynové lampy se začaly používat k osvětlování ulic a veřejných prostranství začátkem 19. století. Plyn se vyráběl karbonizací (pražením tuhé hořlavé látky bez přístupu vzduchu). Protože se tehdy plyn používal výhradně ke svícení, dostal název svítiplyn. První pokusné veřejné plynové osvětlení bylo instalováno na náměstí Pall Mall v Londýně 28. ledna 1807.

Kandelábry také sloužily jako veřejný vodovod. Záběr je z Vyšehradské třídy a je pořízen kolem roku 1910. Na pravém záběru vidíte kandelábr na žulovém hranolovém podstavci. Na něm stojí čtyři ženské postavy v antickém rouchu, nad nimi je osm novobarokních ramen s velkými svítilnami a nejvýše se tyčí středový novorenesanční sloup, na kterém stojí postava znázorňující Prahu.

Za kolébku plynárenství je označována Anglie a za počátek plynárenství datum 31. prosince 1813, kdy pro veřejné osvětlení byl poprvé použit svítiplyn (na Westminsterském mostě v Londýně).

V počátcích se plynárenství potýkalo s výbuchy plynu, které sice nebyly časté a vyplývaly z malých zkušeností s médiem. Přesto vznikl odpor veřejnosti proti svítiplynu. Dokonce i profesionální rozžíhači lamp odmítali z obav před nebezpečím výbuchu několik dní pracovat. Lidé systému nevěřili a proto ohmatávali plynová potrubí v domnění, že jsou plná plamenů a proto horká. Svítiplyn byl zpočátku využíván pro veřejné osvětlení a bylo zakázáno ho zavádět do soukromých bytů.

Nedůvěra naštěstí nezabránila přímo lavinovému rozšiřování veřejného plynového osvětlení. Po Londýně následovala Paříž, kde byly poprvé v roce 1816 osvětleny plynem pasáže. Panoramata, pak německá města Hannover (1824) a Berlín (1825), Vídeň (1838) atd. Ve Spojených státech bylo jako první zavedeno plynové osvětlení ulic ve Philadelphii a v Baltimoru v roce 1816.

Počátky plynového osvětlení v Praze

První plynárna vznikla v Karlíně a byla uvedena do provozu 15. září 1847. V ten den se poprvé rozsvítilo na 200 plynových lamp, které osvětlovaly ulici Celetnou, Staroměstské náměstí, Jezuitskou (Karlova), Mostní nám. (Křížovnické), ulici Na příkopě, Koňský trh(Václavské nám.), Ovocnou ulici, Nové aleje a Uršulinskou ulici (Národní třída).

Nejvíc plynových lamp svítilo v ulicích hlavního města v roce 1940, bylo jich téměř deset tisíc. Poslední uhasly až v roce 1985, kdy byly modernizovány na el.proud.

Počátky byly dány dvacetiletým monopolem Vratislavské plynárenské společnosti. Magistrát královského města Prahy uzavřel smlouvu 7. prosince 1844, která udělovala této společnosti na dvacet let výhradní právo k zavedení a obstarávání plynového osvětlení v živějších ulicích pražské obce. Smlouva byla schválena c. k. zemským guberniem  8. ledna 1845. Ve smlouvě bylo mimo jiné stanoveno, že vzdálenosti svítilen od sebe bude 80 až 120 vídeňských stop (25 až 38 m), velikost motýlových plamenů na dva vídeňské palce (52 mm) šířky a jeden vídeňský palec (26mm) výšky. Budeme citovat část smlouvy. "Veškeré svítilny musí být tak upraveny, aby vždy a rychle na osvětlování olejem zařízeny býti mohly". V té době byly olejové lampy osvědčené a těm plynovým se nevěřilo. Na fotografii vidíte olej neznámého umělce, na kterém je zobrazena karlínská plynárna.

Jak o události psal dobový tisk

Úvodník novin Bohemia napsal 19. září 1847: "Nové plynové plameny září ve světle stále krásnějším. V prvních dnech v hořácích vězelo ještě mnoho atmosférického vzduchu, který s plynem proudil ven a plameny notně ukracoval, rovněž skla lamp nebyla nikterak očištěna od špíny a od prachu, což se nyní postupně děje. Postupně, neboť lamp, jež v současné době již planou, je ve městě 269, cídění takového množství lamp žádá si již několik dnů času. Od 1. října bude ve městě planout 580 hořáků. Na Koňském trhu, který již nyní nádherně se skví svými dvěma řadami circa 50 plynových lamp, bude uprostřed vztyčeno ještě 6 kandelábrů, stejně tak dva nebo tři na Staroměstském rynku. Lampy v širokých ulicích stojí od sebe vždy 15 sáhů, v ulicích úzkých, kde nejsou nutné dvě paralelní řady, stojí v diagonální linii 120 stop od sebe. I mnohé krámy a hostince jsou již osvětlovány plynem a skýtají, ješto se světlo v uzavřeném prostoru pochopitelně více koncentruje, nanejvýš brilantní podívanou. Jak dozvídáme se z obstojného zdroje, ředitelství plynového osvětlení uzavřelo již smlouvy s privátními osobami na 1800 plynových hořáků, přičemž nádraží, jež taktéž je osvětlováno plynem, není do tohoto čísla započteno".

Historii osvětlení Prahy se věnuje Ladislav Mozer v knize Osvětlení Prahy, proměny sedmi století.

V Praze dnes stojí pouze jeden plynojem

V Praze bylo mnoho plynojemů, každá plynárna měla alespoň jeden. První plynárna byla, jak jsme již uvedli, v Karlíně, další plynárny vyrostly na Smíchově, Žižkově (dnes je v těch místech stadionViktorky), v Holešovicích, Libni, Michli (ten se "proslavil" požárem v roce 1961) a Horních Měcholupech (zde byl vůbec největší plynojem v ČR a to typu MAN).

Tlakový plynojem v Libni

Do dnešních dnů se dochoval pouze jeden a to tlakový plynojem z roku 1932 na Palmovce ve čtvrti Libeň. Byl postaven pouhých 5 let poté, co byl první plynojem svého druhu postaven u Chicaga v USA. Jeho výrobcem bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. To také vyrábělo plynojemy typu MAN a mokré teleskopické plynojemy.

Historii pražského plynárenství se věnuje  Rudolf Novák a Karel Zelenka v knize Kronika pražského plynárenství.

Teprve ve 20. století svítiplyn našel další uplatnění

Plynová lampa v domácnosti

Plynová lampička na kolo

Měděný průtokový ohřívač Junkers

Za plyn se platí. V roce 1948 byl vyvinut český mincovní plynoměr, ve kterém jste vhozením mince předplatili odběr. Vynalézaví Češi ale do něj házeli místo mincí kousky ledu, které umožnily odběr zadarmo, aniž by se v kasičce našly místo mincí cizí předměty.

Mincovní plynoměr z r. 1948

Jak vypadá plynové osvětlení Prahy dnes

Historické jádro Prahy osvětluje více než 660  plynových lamp. První začaly svítit v říjnu 2002. Příjemné světlo ozařuje Celetnou, Michalskou, Vejvodovu, Železnou a Rytířskou ulici, části ulic Melantrichova, Hlavsova, Jilská a Karlova, Malé náměstí, část Staroměstského náměstí a Uhelného trhu. Koncem roku 2007 se rozsvítily nové plynové lampy v Karlově ulici a  na Ovocném trhu. V prosinci 2012  i na ulici Nerudově.

Při přestavbě na jaře 2007 přibyly v ulicích Prahy plynové lampy na 70 kandelábrech; z toho je 13 tříramenných a 57 dvouramenných. Jinými slovy,v roce 2007 svítilo přes tisíc plynových žárových punčošek a k nim vedlo téměř 1 800 metrů plynového potrubí.

Pražské plynové lampy nepotřebují lampáře, ten je ale může rozsvěcovat

 

Již během první světové války byl do pražských plynových lamp nainstalován ventil, který umožňoval z jednoho místa (plynárny) rozsvěcovat a zhasínat plynové lampy tlakovou vlnou. Pokud si pamatujete na profesi lampáře, tak připomeneme, že jejich hlavní pracovní náplní bylo rozsvěcení a zhášení plynových luceren, na starosti ale také měli údržbu luceren, jako mytí skel a výměnu nefunkčních punčošek.

Konstrukce dnešních lamp umožňuje rozsvícení lampářem. Jeho práce je atrakcí pro turisty a využívá se jen krátkodobě. Pro automatický provoz je plynová lampa vybavená elektricky ovládáným ventilem ze spínacího místa a jedním věčným plamenem, který zapálí plamen pod 6 punčoškami. Samozřejmou součástí luceren je moderní bezpečnostní systém.

Nejkrásnější pražské kandelábry

Opravený kandelábr na Hradčanském nám.

Kandelábr před Rudolfinem

Kandelábr před Národním divadlem

Na el.proud upravený kandelábr na Dražického nám.

Zdroj:zde