Klášter Na Slovanech (Emauzy)

Západní věže kostela

Klášter byl založen Karlem IV. v listopadu 1347 a kostel zasvěcený Panně Marii, sv. Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi roku 1371. K vysvěcení došlo na Velikonoční pondělí 1372 za přítomnosti samotného císaře, jeho syna Václava IV., arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi a dalších vzácných hostů. Ten den byla v kostele předčítána část evangelia o zjevení Krista učedníkům při cestě do Emauz, a proto se klášteru často říká Emauzy.

Karel IV. si byl vědom toho, že po matce pochází ze starobylého českého rodu Přemyslovců a proto se rozhodl oživit slovanskou liturgii a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti. Pozval do Prahy benediktiny z Chorvatska, znalé církevní slovanštiny. Zároveň se snažil odstranit schizma, trvající od 1054, mezi západní a východní církví.

Pohled z východu

V  klášteře vznikl tzv. Remešský evangeliář, napsaný cyrilicí (část hlaholicí) z roku 1395. Tento vzácný dokument byl darován patriarchovi Konstantinopole v 15. století. V následujícím století ho zakoupil Remešský biskup a dílo se dostalo do Remešské katedrály. Díky nesrozumitelnosti textu došlo k mylné domněnce, že se jedná o mnohem starší, vzácnější rukopis, který se stal součástí korunovačního pokladu. Přísahali na něj francouzští králové při své korunovaci. Byl to až Petr I., který při návštěvě Francie r. 1717, rozluštil text, protože cyrilice, je předchůdce ruské azbuky.

A - vstup, B- ambit C - rajský dvůr, D - Refektář, E - Kostel, F - Císařská kaple,

Rozložení klášterních budov v podstatě kopíruje úzus té doby, jedná se o čtverec s rajským dvorem uprostřed a kostelem na sever od něj.

Původně mniši bydleli v prvním patře (mohlo jich být až 80) a ke klášteru přiléhala rozlehlá zahrada, která se táhla směrem k Moráni. Její součástí byl dnes již neexistující hřbitov.

Ambit se vzácnými nástěnnými malbami v prvopočátku ještě chyběl a existuje domněnka, že přízemí východního křídla zabírala velká síň, jejíž účel do dnešní doby nebyl zcela vysvětlen. Možná byla využívána Karlem IV. k meditacím. Ostatně dodnes se dochoval gotický portál ve východní části ambitu olemovaný znaky císařské orlice a českého lva. Ze síně se vcházelo přímo do kostela.

Interiér kostela

Kostel byl založen jako monumentální stavba sloužící nejenom klášteru, ale byl přístupný i veřejnosti. Dojem, který vyvolává prostorný interiér, byl ještě umocněn stejnou výškou lodí – jedné hlavní a dvou vedlejších – a jednoduchou gotickou morfologií. Po svém dokončení byl (53,5 m dlouhý a 22,8 metrů široký) největším kostelem v Praze.

Jižní strana presbytáře v beuronském slohu , dole sedile Karla IV.

Severní strana presbytáře,  - nahoře -sv. Benedikt se sestrou sv. Scholastikou, dole sv. benedikt kráčí do ráje spolu s anděly

Strop presbytáře se znaky zemí kde Karel IV.vládl

Osmiboké sloupy a vzadu Beuronská výzdoba

Kostel prošel několika úpravami. Největší nastala v 50. letech kvůli bombardování spojeneckými vojsky v únoru 1945. Podle projektu architekta Františka Marii Černého byla provedena rekonstrukce kostela, při níž pobořené západní věže nahradila betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty.

Východní část kostela je zdobena v Beuronském stylu. V roce 1880 byl klášter předán kongregaci německých benediktinů z Beuronu, kteří byli vyhnáni Bismarkem, jehož kulturní reformy byly namířeny proti katolickým řádům. Autorem jejích výtvarného stylu byl Petr Lenz (Desiderius), původně profesor na Norimberské škole výtvarných umění. Byl dobře obeznámen s raným středověkým uměním Řecka, Sýrie a Egypta, které propojil v nový velice dekorativní styl Kladl důraz na precizní kresbu a figurální proporce. V tomto stylu byl klášter z velké části vyzdoben v letech 1880 – 90. Tehdy byla také nahrazena převážná část barokního vybavení, oltáře apod. novým v novogotickém stylu. Dotklo se to i exteriéru. Cibulové hlavní věže dostaly střechy ve tvaru pyramid.

Z této grandiózní přeměny se ovšem zachovaly jen fragmenty, hlavně díky již zmiňovanému náletu v roce 1945.

V dnešní době lze Beuronský  styl spatřit ve východní a jihovýchodní části kostela ( varhanní kruchta je asi nejlepším příkladem)  a v císařské kapli.

Strop varhanní kruchty

Rajský dvůr  po 1885

Rajský dvůr po bombardování 1945

Velice významný je také tzv. Emauzský cyklus. Jedná se o 85 (ne zcela dochovaných) unikátních gotických nástěnných maleb v ambitu z doby Karla IV. Vznikal v období 1360 až 1373. Jednotlivá „okna“ jsou rozdělena na dva pásy. Horní pás zobrazuje scénu z Nového zákona a spodní obvykle ze Starého zákona s podobným námětem.

Jižní křídlo

Jižní část, kde cyklus začíná, byla pravděpodobně malována Mikulášem Wurmserem. Ten pro Karla IV. maloval i votivní scény na Karlštejně. Na orientačním plánku jsou označeny číslicemi 1a – 7a.

1a. – malby nedochovány, klenba – hudoucí andělé

2. Adam a Eva – zbytky renesanční malby (asi 1588)

3. Nahoře – Poslední večeře páně, dole – poničeno proražením barokního portálu

4. Nahoře – Bůh Otec uvádí starce do ráje, dole – nalevo – Vyhnání Adama a Evy z ráje, uprostřed – Kristus vyvádí praotce z předpeklí, napravo – Kalvárie se třemi kříži

Bůh Otec , dole vyhnání z ráje

5. Nahoře – Madona stojící na hadu, dole nalevo – Judita s hlavou Holofernovou , napravo – David vítězí nad Goliášem

Madona stojící na hadu, Judita s hlavou a David a Goliáš

6. Nahoře – Žena sluncem oděná, dole nalevo – Trůnící korunovaná Sibyla, napravo – Císař Octavianus Augustus

Žena sluncem oděná, , Sibyla a Octavianus Augustus

7a. – Nahoře – Zvěstování, dole nalevo – Mojžíš před hořícím keřem, napravo – Gedeon před beránčím rounem.

Zvěstování, Mojžíš a Gedeon

Západní křídlo – Mistr Emauzského cyklu (jméno neznámé)

7b. Narození Krista

Narození Krista

8. Nahoře – Obřezání Krista, dole nalevo – Obřezání Abraháma, napravo – Zefora obřezává svého syna

Obřezání Krista

9. Nahoře – Klanění tří králů, dole nalevo – Bratři se klanějí Josefovi , napravo – Židé a Egypťané se klanějí faraónovi

Klanění

10. Obětování Krista v chrámě, dole nalevo – Obětování prvorozeného bohu, napravo – Samuel zasvěcen službě boží (silně poničeno)

11. Nahoře – Útěk do Egypta, dole – poničeno

Útěk do Egypta

12. Nahoře Křest Krista, dole zničeno

Křest Krista

13 a. Nahoře Pokušení Krista, dole zničeno barokním portálem

Severní křídlo – Mistr Emauzského cyklu

13b. Svatba v Káně, dole Elizeus naplňuje vdoviny džbány olejem (poničeno portálem).

14. Nahoře vlevo – Vzkříšení mládence z Naimu, dole vlevo Eliáš křísí syna vdovy ze Sarepty a vedle Elizeus křísí syna Sunamitky, Nahoře vpravo – Sbírání many, dole Zázrak chlebů (Miracle of the Loaves) a Nasycení pěti tisíc chlebem a rybami

Nahoře - Vzkříšení mládence z Naimu, dole - Eliáš křísí syna vdovy, vedle Elizeus křísí syna Sunamitky

Nahoře - Sbírání many, dole Nasycení zástupů chlebem a  rybami

15.Nahoře vlevo – Kamenování Krista na vinici, dole vlevo – Jezabel přikazuje kamenování vinaře Nábota, vedle -  Kristus ve vinném lisu, Nahoře vpravo – Kristus přichází na hostinu k Martě, dole Vdova ze Sarepty podává chléb Eliášovi, vedle Žena ze Sunamu podává chléb Elizeovi

Nahoře - Kamenování Krista a vedle Kristus přichází na hostinu k Martě

Kamenování Krista a Jezabel přikazuje kamenovat Nábota , Kristus ve vinném lisu

Kristus na hostině u Marty a dole vdova podává chléb Eliášovi a žena podává chléb Elizeovi

16. Nahoře vlevo – Setkání Krista se Smaritánkou u studny, dole nalevo Rebeka dává vodu služebníku Abraháma, vedle Vdova ze Sarepty podává Eliášovi vodu, nahoře vpravo – Hostina v domě Šimonově, dole Mojžíšova sestra Miriam uzdravena z malomocenství, Zpupný král Uziáš potrestán leprou.

Setkání Krista se samaritánkou, dole setkání Rebeky se služebníkem Abrahama

Hostina v domě Šimonově a uzdravení Miriam a potrestání Uziáše malomocenstvím

17a. Kristův příjezd do Jeruzaléma, dole zničeno

Východní křídlo (Pašijový cyklus) – Mistr Oswald – nejvíc poničeno

17b. Jidáš zrazuje Krista, Kain zabíjí Abela, obojí poničeno

18. poničeno

19. Bičování Krista (poničeno pekováním)

Bičování Krista

Klenba z 16. století

20. poničeno

21. Zmrtvýchvstání

Zmrtvýchvstání

22. Nahoře – Nanebevstoupení Krista

Dole vlevo – Eliáš vstupuje v ohnivém voze na nebesa, napravo – Jákobův žebřík

Nika s malbou madony z 19. stol.

Nanebevstoupení, Eliáš na ohnivém voze a Jákobův žebřík

Detail Jákobův žebřík

1b. Seslání ducha svatého

Latinské nápisy v Kutné Hoře

Citát Seneky z Arciděkanství v Kutné Hoře

Studia adolescentiam alunt, senectutem oblectant, secundas res ornant, adversis refugiunt et solamen praebent, delectant domi, non impediunt foris, pernoctant nobiscum,peregrinantur, rusticantur."

 Studying educates the adolescents, it pleases the old, it decorates in happiness and provides asylum and consolation in misery, it amuses you at home and does not disturb when being outside (not at home), it spends the nights with us and travels with us, it is our companion in the country. 

Studium mládež vzdělává, stáří těší, jest ozdobou ve štěstí, útočištěm a útěchou v neštěstí, doma baví, venku nepřekáží, s námi nocuje i cestuje, nás po venkově provází.

Konšelská deska

(foto zde )

Any member of the council, entering this door, to accomplish your official duty, free yourself of all your passions, hatred , hostility, force, friendship, hypocrisy,  devote yourself and your care to your community.  Expect  the same justice or injustice you shall provide to others during our lord’s last judgement.

Kdokoli z radních osob za řízením vstoupíš do radnice, svrhni přede dveřmi ze sebe všechnu osobní vášeň, hněv, násilí, zášť, přátelství, pochlebenství, podrob osobu i péči svou obci. Neboť jak spravedliv nebo nespravedliv budeš k jiným, rovněž očekávati a podstoupiti musíš soud Boží.

Ungelt

Ungelt

také je známý pod jménem Týnský dvůr. Byl to opevněný dvorec na ochranu kupců. Vznikl ve 12. století, tehdy byl opravdu tvrzí, oddělenou od ostatního města příkopem a zdí. Bylo to místo, kde se shromažďovali kupci, kteří přijeli se svým zbožím do Prahy a od doby vlády Karla IV. sem museli dokonce povinně a museli zde zůstat tři dny. Kupci museli nabídnout k prodeji svoje zboží pražským kupcům a pokud jim něco zůstalo, mohli jet dále. Ungelt dostal jméno vlastně za vybírání poplatků - cla za zboží. Svůj vrchol měl za doby Karla IV. a Václava IV. Dvorec byl pod ochranou panovníka, každý, kdo překročil bránou do dvora, musel zaplatit poplatek, a dvorec měl i vlastní pravidla. Měl svého správce, do dvora se zajíždělo pevnostní branou. Správcovství se vyplácelo, pan Granovský, který tu byl správcem, si dokonce mohl nechat opravit dům, který dostal od císaře Ferdinanda I. Ten je součástí Týnského dvora. Vedle paláce stojí dům, který je jako vystrčený do dvora. Zde bývala váha, tady se přepočítávaly různé systémy vah zemí, odkud kupci do Prahy přijeli. Bývali tady kupci z různých zemí, z Evropy zrovna tak jako z Blízkého východu, dokonce i Peršané. Obchodovalo se se vším možným zbožím, od ovoce, přes ryby, látky, drahé kovy a nerosty až po luxusní zboží. Součástí dvora byly i koňské stáje, byla zde skladiště zboží, obydlí pro kupce. Byl zde i jeden z nejstarších špitálů v Praze a kostelík Panny Marie na místě, kde dnes stojí Týnský chrám. Kdo přijel do Ungeltu, musel odevzdat v bráně svoje zbraně správci, který, když bylo potřeba, tak měl právo i soudit případné spory. Večer se kupci shromažďovali a vyprávěli historky ze svých cest, zapíjeli uzavřené obchody, vyprávěli se novinky ze světa. Pražské celní privilegium ztratilo na významu v době husitských bouří a později již Praha nedosáhla velkého obchodního významu. Pak sloužil Ungelt jenom pražskému obchodu, v roce 1774 byla celnice přenesena do Haštalské ulice a později, v roce 1810, do celnice, která byla naproti Prašné brány. Počátkem 20. století se do hodně zničeného Ungeltu začala stěhovat chudina, po druhé světové válce zde byly skladiště, dílny, kanceláře a byty nejnižší kategorie. V roce 1981 byla zahájena vlastní rekonstrukce dvora a 18. prosince 1996 byl Ungelt zpřístupněn veřejnosti. Dnešní Ungelt tvoří celkem osmnáct domů, dvanáct z nich  přiléhá k vlastnímu dvoru. Vchod do Ungeltu je z Týnské ulice branou v paláci Granovských. Komplex Týna se stal postupně majetkem Svatovítské kapituly a Starého Města pražského. V době kolem poloviny 15. století jej získal opět panovník. Domy byly zastavovány na různě dlouhou dobu, až vlastní ungeltní dům získal, za služby císaři Ferdinandu I., Jakub Granovský z Granova. Císař Ferdinand I. mu jej věnoval v roce 1558.  Dům byl dosti zanedbaný a tak jej nechal, v polovině 16. století,  ve dvou stavebních etapách přestavět na vrcholně renesanční palác. Dům byl okrášlen sgrafiti a nástěnnými malbami. Je to dvoupatrová budova s půdorysem písmene L, kratší křídlo s průjezdem je obráceno do Týnské ulice, hlavní blok paláce směřuje fasádou do prostoru Ungeltu. Dvorní fasáda má sgrafiti a dvojici sdružených oken nad vjezdem. V prvním patře je arkádová loggia, je tvořena osmi oblouky na toskánských sloupech. Jsou zde malby alegorické, mythologické a biblické. Také se zde nachází erb rodu Granovských z Granova. Sgrafita nad portálem z Týnské ulice znázorňují vlevo podle všeho Ferdinanda I. a vpravo samotného Jakuba Granovského.

K Ungeltu patří také dům Petráčkovský, který byl součástí paláce Granovských. Tady byl jeden z nejstarších zájezdních hostinců, byl zvaný Starý Ungelt. Fasáda domu je obrácena do Týnské ulice a v dlažbě před domem je označeno místo, kde stával původní kostelík Panny Marie. Dále je tu dům U Černého medvěda, jeho fasáda je zdobena sochami svatého Jana Nepomuckého, svatého Václava a svatého Floriána. Sochu černého medvěda v řetězech najdete na nároží stavby domu. Dům zvaný Vrbnovský, nebo také U Štupatrů, proslavila kavárna U Komárků v letech kolem roku 1835.Sem chodívali významní čeští buditelé: Josef Kajetán Tyl, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger a mnoho dalších známých osobností. Na fasádě domu U Božího oka, nebo také U Tří obrazů, jsou vyobrazeni Karel IV., svatý Václav a Jiří z Poděbrad. V jižní části dvora je opravená původní studna, tady je v severní části kopie sousoší Od Štrursy Den a noc.

Tak až se zase jednou podíváte do těchto míst, podívejte se i sem.

Palác Granovských

Pozemek na kterém palác stojí, získal dekretem císaře Ferdinanda I. v roce 1558 správce Ungeltu Jakub Granovský z Granova. Za to však byl povinen zajistit otvírání a zavírání bran mýtnice - Ungeltu.

Palác Granovských patří k nejkrásnějším renesančním palácům v Praze. Malby v prvním a druhém patře budovy technikou chiaroscura vytvořil italský mistr Francesco Terzio. Malby znázorňují alegorické postavy a ve druhém patře paláce jsou zachyceny biblické motivy (Adam a Eva, Kain a Ábel, Lót a jeho dcery, Abrahám obětující Izáka, Josef a Putifarka, Samson a Dalila, David a Betsabé).

Pokud máte rádi pražská strašidla, tak tu jedno je. Straší tu Turek s turbanem na hlavě, oči jak žhavé uhlíky a v ruce drží dlouhý cop s uťatou dívčí hlavou. Zabil totiž ve sklepě svou bývalou lásku, která nečekala a provdala se za jiného. Její hlavu prý pak vozil sebou po světě, ale když ho neustále strašilo sténání milované, vrátil hlavu do sklepa k tělu. Ale kýžený klid nenašel. Od té doby tu straší.

Staroměstskå tržnice

Tržnice vyrostla na místě čtyř domů zbořených roku 1894. Vlevo byl dům U Zlaté hvězdy,  dále dům U Harantů, U Černého kohouta a U Tři zlatých korun.Všechny domy měly podloubí , kde byl vaječný trh. Nová tržnice nahradila pouliční prodej.

Staroměstská tržnice

Do tržnice se přestěhovali prodejci se zeleninou a živočišnými produkty. Pro trh s ovocem zůstaly vyhrazeny ulice.
Budova byla postavena Antonínem Novotným mezi rokem 1893 a 1897, architektem byl Jindřich Fialka.

Hlavní vchod s atlanty

Hlavní průčelí do Rytířské ulice je bohatě zdobeno štukem (Emil Fikar). Prostřední vchod má po stranách dvojice identických atlantů. Ve druhém patře jsou vyobrazeny produkty tržnice - raci, ryby, ptáci, kořenová zelenina.

Balkon , nahoře Merkur a Ceres

 Dvě velké postavy nad prolomeným frontonem v centru fasády jsou vlevo Merkur (bůh obchodu) a napravo bohyně zemědělství Ceres. Ikonografii obchodu doplňují nad okny třetího patra rohy hojnosti a Merkurova čapka.Ve frontonu nad oknem balkonu je monogram OP - Obec pražská (stavebník budovy).

Kazetování dveří

Na pískovcových sloupech v přízemí je rovněž bohatá výzdoba .
V bočních vchodech jsou původní dveře s kazetováním.
V hlavním průchodu budovy jsou malované lunety a štuková výzdoba vztahující se k funkci budovy. Nástěnné malby v lunetách jsou od Vojtěcha Bartoňka. První luneta zleva (pokud vejdete z Rytířské ulice) - Květinový trh z Uhelného trhu - Sokolík kupující kytičku fialek pro svoji družku. Dále je Zvěřinový trh odehrávající se v prostoru kolem Kotců, pak Ovocný trh, dále Vaječný trh - býval na místě , kde dnes stojí budova Staroměstské tržnice.Poslední luneta je ze Zelinářského trhu v Havelské ulici.

Zelinářský trh

Ovocný trh

Vaječný (rybí) trh

Trojský zámek

Hlavním záměrem výstavby tak nákladného díla byla oslava vítězství Leopolda I. Habsburského nad Turky. Zámek byl vystavěn 1679 - 1685.

Stavebníkem zámku byl Václav Vojtěch ze Šternberka.Vyrostl v české katolické rodině. Vzdělání získal na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě (1661).
O dva roky později se vydal na "kavalírskou cestu" do Holandska, Anglie, Francie a Itálie.
1669 se oženil s Klárou Bernardinou z Malzanu, dvorní dámou nevlastní matky Leopolda I. Tímto sňatkem pronikl do společnosti vídeňského dvora. Avšak významná kariéra se ve Vídni nenaskytla a tak se po čase stěhuje zpět do Čech. Zde stoupá postupně na žebříčku zemských úřadů až se nakonec stal nejvyšším hofmistrem. Roku 1699 byl oceněn řádem Zlatého rouna.
Velkou pozornost věnoval správě svého majetku v Praze i na venkově.

Pohled na severní průčelí zámku Trója ze svahů vinice sv. Kláry

Zámek (vila) v Tróji je reprezentativní stavbou určenou výhradně pro pořádání slavností. Byla inspirována typem římské vily.
Za třicetileté války získal rod Šternberků statek, mlýn a lusthaus v Zadním Ovenci (dnes Trója). Při přerozdělování majetku připadl statek V.V. ze Šternberka.
O důvodech vybudování vily s rozsáhlými zahradami na tomto nevýznamném panství se hrabě nikdy přímo nevyjádřil. Zřizování vil poblíž velkých měst se stalo módní záležitostí v 60. až 70. letech 17. století. Navíc se poblíž rozkládala královská obora a toto sousedství poskytovalo možný příslib návštěvy nejvznešenější společnosti (snad i samotného císaře, který ovšem bohužel toto báječné dílo nikdy nenavštívil).
Celý areál je osově orientován na dominantu Pražského hradu na jižním obzoru. Byl to zcela jistě záměr, protože vlastní stavbě předcházely rozsáhlé terénní úpravy. Na hlavní ose je kompozice velmi působivě gradována pro hlavní vstup od jihu, od řeky.Proto je jako kompozičně hlavní pojato zahradní, jižní průčelí vily.Vlastní vila je vyzdvižena na terasu. Mělo to i praktickou stránku, stavba se tak dostala nad úroveň záplavových vod.
Díky bočním křídlům je vymezen nehluboký čestný dvůr. Jemu dominuje o patro převýšený střední pavilon vily. Před ním je vybudováno monumentální schodiště, bohatě zdobené sochami  na půdorysu oválu, které vede návštěvníka přímo do skvělého hlavního sálu v prvním patře.
Nástupová trasa  (od hlavní brány u řeky) dvakrát výrazně stoupá.
Dolnímu parteru dominovala velká střední fontána (Neptun s delfínem - nedochovala se).
Styl stavby má zřejmou italskou genezi. Téma převýšeného středního dílu, rámovaného dvěma věžicemi použila v architektuře již vila Medici v pol. 16. století a později ho rozvinula vila Borghese (podle projektu Flaminia Ponzia 1608 - 15).

Vila Borghese

Na jejich kompozici navázaly i některé pozdější zajímavé stavby - vila Carpegna, zámek Favorita u Mantovy (Niccolo Sebregondi). Tuto stavbu navštívil hrabě Šternberk při návratu z Říma roku 1664.
Velmi aktuálním motivem architektury byly i nástupy otevřenými , vnějšími schodišti, někdy sochařsky zdobenými ( např. vila Astalli (před 1663) a vila Altiery na Lateránu).
Zahrada
Rozvržena do tří částí. Spodní část na jih od vily (parter)  je prostředkem pro téměř divadelně organizovaný reprezentativní vstup. Východně od parteru je na kosodélném půdorysu "štěpnice" (od 19. stol). Původně  zde byla špalírová zahrada. Západně od parteru se nacházela hospodářská zahrada.
Plocha horního parteru byla v původním stavu kobercově rozvržena skladbou drobných záhonů s broderiovou výsadbou.
Východní špalírová zahrada byla protkána paprsčitou sítí dlouhých přímých alejí, které byly pohledově uzavřeny malovanými obrazy. Osmipaprsčitý rozvrh byl zamýšlen také jako připomínka heraldické šternberské hvězdy.

Sochařská výzdoba

Pro tento jistě nelehký úkol si hrabě vybral Georga Heermanna z Drážďan, kterého zřejmě doporučil architekt vily Mathey. Tento saský umělec měl za sebou asi desetiletou zkušenost z pobytu v Itálii, převážně v Římě.

Schodiště zámku Trója

Prvním a nejdůležitějším dílem byla výzdoba vnějšího jižního schodiště. Tématem je svržení Titánů olympskými bohy do Tartaru. V horní části schodiště stojí Jupiter (s blesky) a Pallas Athena v plné zbroji. Vlevo pod Jupiterem jsou Mars, Neptun, Saturn , Herkules a Diana. Na protější straně pod Pallas Athenou se nacházejí Apollon, Merkur, Vulkán, Prometheus a |Ceres.
V levé řadě pod Jupiterem najdeme bohy bojující, vládnoucí živlům a podzemním silám, hrdinu a bohyni lovu. Jejich protějšky vedené Pallas Athenou jsou zosobněním moudrosti- bohové umění, vzdělání, práce, vynalézavosti a plodnosti. Při vstupu na schodiště zcela dole uvádějí obě řady sochy Chronose vlevo a Baccha vpravo. Vyjadřují protiklad života a smrti. Zcela nahoře trůní bohyně Vítězství Niké. Je obklopena válečnými trofejemi, mezi kterými se nachází také habsburský znak. Je to oslava skvělého tažení proti Turkům , započaté vítězstvím u Vídně 1683.

Chronos

Ceres

Bacchus

Vnější parapet schodiště je osazen dvanácti bustami představujícími čtyři světadíly, živly a roční období.
Schodiště zprostředkovává vstup do hlavního sálu vily, který je celý koncipován jako vyvrcholení oslavy habsburského vítězství nad Turky.

Vrtba Garden

Vrtba garden

This beautiful Prague baroque garden was built by Jan Josef , Count of Vrtba  in 1723. It is located at the foot of Petrin Hill.

Count Vrtba was the highest Burgrave of the Kingdom of Bohemia. He was appointed in 1712 and immediately after that he started with rebuilding of his palace and changing of the vineyard into one of the most beautiful terrace garden in Prague.

The construction of the garden finished in 1720. In following years,  it was decorated with sculptures, mural paintings and stuccoes. The garden was most probably completed before the coronation of Emperor Charles  VI on September 5^th1723.

There are several reasons why this garden is unique. One of them is the close collaboration of excellent Czech artists.  The garden was built using the project of F.M. Kanka. M. Braun is the author of the statues and the sala terrena and the dining room were painted by V.V. Reiner.

Gate

Since it is located in the middle of the courtyard it has more of a symbolic character than  real practical function. At the top is Atlas holding the Universe. On the left side is Abundance with cornucopia, on the right is Wealth with a crown of a city’s fortification wall and holding a money pouch.

The decoration of the gate might express the important political role of the Emperor and his Highest Burgrave.

Sala Terrena

The ground plan of this hall is an ellipses. One wall is almost completely taken by three arches open to the lowest level of the garden.  The hall thus belongs to the garden as well as to the Palace.

The decoration depicts the ruins of ancient Rome. There are also musicians – a man playing a cello and a woman with a tambourine.

On the main wall is a mirror image of the arched gateway leading of the garden. It is badly damages but one can see a terraced garden with a statue of a naked goddess on the left and a pool with a fountain on the right. Behind are steps to a temple on the horizon.

In the foreground there are three men and a woman. The men are philosophers (beards and gestures). It means that the woman must be the learned Aspasia (wife of Pericles from Athens). The man speaking to Aspasia is Socrates.

This picture of a philosophical debate indicates that the garden is not only a place for the refreshment of the body but also of the soul.

Apollo

On the left is Apollo with a lyre, on the right Pan (Marsyas) with a syrinx. They got in a musical contest. Marsyas challenged the god and paid his life.

The two niches contain the statues of Ceres and Bacchus by M.B. Braun.This pair of the Godess of Harvest and the God of Wine were often featured in Baroque gardens. Ceres is holding a cup (which is unusual) . She received it from Bacchus, who is very often represented with this atribute. In this way the statues are directly connected.

These two are often depicted also with Venus ( and Amor.) This trio of gods illustrate the phrase , "Venus freezes without Bacchus and Ceres." It means love passion cools off without drink and food. It was a popular theme at the Royal court of Rudolph II (Prague 1583 - 1611) - and the model for this depiction in the Vrtba garden might be seen in the famous painting by Hans von Aachen " Bacchus, Ceres and Amor" in Vienna.

Marsyas

Venus is present painted in the ceiling (V.V. Reiner) We see her seated under a tree with her lover Adonis. But their love will not last long. To the right are his hunting dogs ready to leave for a hunt. Adonis is later killed by a wild boar.
Venus is holding an apple, the apple she received from Paris (To the most beautiful one of all - fight among Venus, Juno and Minerva), symbol of her triumph. But in this context it also underlines her defeat.

Dining Room

The ceiling is decorated with a fresco by Reiner depicting the Muses at Mount Helicon being visited by Minerva. From left we see Geometry (pair of compasses), Sculpture (hammer and marble bust), Painting (palette) Music (playing the lute) and Literature (book) looking to the right at Apollo in his chariot. Above is Minerva with laurel wreath in one hand, her other hand is guiding the Painting's brush.

Baroque methods of composition are specific. The main principle was the contrast. Nature versus Culture, Venus versus Minerva, The Salla terrena in contrast to the Aviary (the opposite end of the terrace). The particular part of the garden always contrasts with the one behind us and before us.

The Lower Terrace

When standing facing the higher levels of the garden we realise that the situation from the Atlas gate repeats. Our expectations are again disappointed. We are left with only a limited view. We can see more but we do not know how far the garden stretches. It can be ten or hundred meters.

The garden is organised strictly symmetrically. The ground plans of the different levels are interconnected but at the same time locked together like puzzle pieces.

The wall that we see in front of us is convex, a response to the concave plan of the Salla Terrena and Aviary.

Information at the aviary

The Middle Terrace

We expected spacious green lawns but we get another wall which totally conceals the rest of the garden.

This terrace is narrower than the previous. It has the shape of  an infinity sign. the wall was originally painted with decoration.

We can see the steps, so we know how to continue.

The Upper Terrace

When we reach the Upper Terrace the garden is different again.

The main decoration is the gallery of Olympian Gods (nowadays replicas, originals made by M.B. Braun).

On the right is Jupiter with eagle pointing his beak to his hand.

Minerva

Jupiter is addressing with this gesture Mercury, standing next to him. He wants him to settle the dispute of three goddesses standing to the left - Minerva, Juno and Venus over the golden apple.

(Juno promised Paris he would become Lord of all Landsand the richest of all. Minerva promised him that if he chose her he would be the bravest. But Venus promised him love of Helena, the most beautiful woman among women. Paris liked the last offer and proclaimed Venus the most beautiful of all).

Next to Jupiter is his favourite daughter Minerva - helmet on her head and shield in her hand. on the shield is the head of Gorgo. She is our guide because she is turning her head at us.

Next is Juno with peacock looking up, perhaps at heavens where she rules with Jupiter.

Adonis

Next is Venus and Adonis , both depicted as hunters. Venus is trying in vain to attract the attention of Adonis. He is turning his head away. He makes a striking contrast to Mercury who is keenly turning towards Jupiter on the opposite side.

It seems like the owner (builder) of the garden has introduced himself as a philosopher , who knows that nothing is as it seems. We know that the melancholy of carnal love is the main theme of the garden, but we do not know why.

The answer is hidden in the last two statues on the left side.

There is Volcanos who differs from other gods by his indifference to appearance. He is standing next to his wife Venus, but  is ignoring her. He is looking towards heaven where he finds inspiration for his black craft.

With his right hand he is pointing at the last statue - two fighting boys. When you look closely you can see that the fight has already been decided. The boys resemble Eros and his counterpart Anteros (Love and Love returned). Their depiction was used to illustrate the eternal battle between heavenly and terrestrial love.

We live in the material world but it must not become the goal of Art.

Art makes sense only as the means of attaining the highest virtue.

The Gloriette

Here used to be a painting of a seascape. Now there we can see here the River God and next to him Neptune. The proximity of the ocean is suggested by shells and stucco mermaids.

Why is there an ocean.

To understand that we must look at the Gloriette together with the Atlas gate of the garden. The beginning and the end.

On the gate is Atlas - symbol of heaven plus Abundance and Wealth- they together make up the land.

The Gloriette represents oceans and rivers, the entire waters of the Earth. The picture of the Universe is then complete.

The fact that the Vrtba garden does not only celebrate the Czech kingdom but the whole Holy Roman Empire suggests that the Emperor is the nominal ruler of the entire world.

View in direction of Charles bridge

The garden is like a theatrical performance. The Gate and the Gloriette are the Prologue and Epilogue.

The first act takes place in the Salla Terrena where Ceres and Bacchus triumph , but Venus acknowledges her defeat - she is helpless like any mortal woman in love.

The second act takes place in the Dining Room where we witness the triumph of Minerva. She descended to Earth to teach people how to overcome death with the power of Art.

From the third act the performance takes place on the Upper terrace. Jupiter sends Mercury with the quarrelling goddesses to Paris, but before Venus can triumph over Juno and Minerva , the audience is again reminded that Venus surrended to mere mortal and his hunting passion.

Volcanos draws our attention to  the old battle between terrestrial and celestial love.

The triumph of love is followed by the triumph of Death. Art may overcome death but only temporarily. Eternity is the prerogative of Virtue, which is the only way to immortality.

The celebration of Art is secondary.

The glorification of reason and its victory over sensuality is primary, Reason leads people to redemption. The garden is a symbolic crossroad at which Hercules hesitates between Virtues and Vice.

The garden decoration is not just attribute of a revived Roman Empire but above all of its high moral ethos. Emperor Charles VI presented his rule as a renewal of the Golden Age.