Pražské věže

Pražský hrad

Jižní věž katedrály sv. Víta

Je nejdominantnější věží chrámu sv. Víta. Jako jediná věž katedrály je přístupná veřejnosti (287 schodů).

Základ tvoří čtverec asi 14 x 14 metrů.Zlacené okno s písmenem R je z doby Rudolfa II.

Katedrála sv. Víta

Ve věži je orloj z roku 1597 od Magdeburského hodináře Hanse Bechlera . Horní ciferník hodin má průměr 425cm a ukazuje celé hodiny, druhý je o 40 cm menší a znázorňuje minuty.

Věž zakončuje lucernovitá báň  z roku 1770 od Nicoly Pacassiho. Věž je vysoká  celkem 99,3m. Její gotická část měří 55m. Český lev na vrcholu měří 3m a váží 120kg.

Největší zvon ve věži se nazývá Zikmund (1549). Byl odlit přímo na nádvoří Tomášem Jarošem. Zvon váží i se srdcem 20 160kg. Má výšku 265 cm.

Pověst o vyzdvižení zvonu říká, že královská dcera navrhla, aby upletli provaz z ženských vlasů. Pomocí tohoto provazu a tajného zdvihacího stroje (navrženého také princeznou) byl zvon bezpečně vyzdvižen.

Zvonu puklo srdce 15. června 2002. Za dva měsíce postihla Prahu velká povodeň. Mnozí tvrdili, že to má souvislost a žádali o urychlenou opravu. Puklé srdce zvonu prý přináší neštěstí, nebo je předzvěstí pohromy. Tak se stalo, že ještě téhož roku byl zvon opraven a opět se rozezněl.

S věží se pojí další legenda. Václav IV. věřil proroctví , že zahyne před touto věží. Nechal tedy věž bourat. Sám, ale zemřel před jejím zbouráním. Takže pověst nelhala, zemřel před věží (dříve než věž).

Prašná věž Mihulka

Je jednou ze tří dělových věží severního opevnění Pražského hradu. Pro své palebné možnosti byla tou nejdůležitější. Nikdy se však z ní nestřílelo a naštěstí ani na ni. Tak zůstala zachována.

Když v dubnu 1485 přesídlil Vladislav Jagellonský z Králova dvora (dnes je zde Obecní dům) na Pražský hrad, zahájil i obnovu původních gotických a románských hradeb. Stavitelem byl Benedikt Rejt.

Prašná věž

Ve čtyřech patrech věže byly střílny pro 18 děl pro účinné ostřelování Jeleního příkopu i Královské zahrady. V suterénu bylo 5 střílen pro ruční zbraně. Střílny měly odkuřovací kanály a masivní spouštěcí okenice. Ty chránily obránce před nepřátelskými střelami

Prašná věž byla také nazývána Mihulka. Zřejmě nesprávně, protože takto byla pojmenována jiná věž na Hradě. Slovem „mihule“ se říkalo fiflenám a hříšníkům. I mimopražské věže, kde byly vězněni podobní hříšníci se jmenovaly Mihulky.

Od roku 1569 měl v Prašné věži svou dílnu kovolijec Tomáš Jaroš – zhotovitel Zpívající fontány a zvonů pro katedrálu sv. Víta.

Byla tu také alchymická laboratoř pro nové adepty, kteří se teprve ucházeli o císařovu přízeň. Císař Rudolf II. sem pravidelně docházel a sledoval jejich pokroky při výrobě zlata z různých materiálů. Každý alchymista měl svůj recept jak císaře napálit a ten si ostražitě střežil. Jedním z triků byla dutá tyčinka na míchání. Do dutiny byly vloženy zrnka zlata a tyčinka byla zalita voskem. Při míchání horkého roztoku se vosk roztavil a zrnka zlata vypadla. Alchymista pak ukázal, že na dně je skutečně vyrobené zlato.

Alchymista Edward Kelly

Prašná věž sloužila také jako prachárna. Jednou zde došlo ke vznícení střelného prachu (únor 1649). Zahynul písař a dva vojáci. V silném zdivu se objevila trhlina.

Po opravě sloužila věž jako obydlí pro chudinu. V období mezi světovými válkami zde pobývali kostelníci.

Na konci 80tých let minulého století zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Následně byla otevřena výstava o renesanční kultuře a životě na Hradě v 16. a 17. století. Výstava zahrnovala ukázky kovolijecké práce, odlitek rakve Rudolfa II. z roku 1612, sochy ,obrazy, zbraně a různé užitkové předměty. Část expozice byla věnována alchymii a astronomii.

V současnosti je Prašná věž součástí delšího prohlídkového okruhu Pražského hradu. Je zde expozice věnující se Hradní stráži. Více podrobností na http://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/fotogalerie/prazsky-hrad/17.shtml

Bílá věž Pražského hradu  (byly vlastně dvě, dnes už jen jedna)

Dochovaná Bílá věž je součástí severního opevnění Pražského hradu a je propojená obrannou chodbou s Daliborkou.

Bílá věž

Měla svoji předchůdkyni, která byla západním vjezdem (branou)  na nádvoří (nyní III. nádvoří) Pražského hradu. Ještě v době kdy I. a II. nádvoří neexistovalo. Říkalo se jí Bílá kvůli barvě opuky, ze které byla postavena.

Sloužila také jako vězení. Byl tu vězněn Záviš z Falknštejna. Po požáru 1541 přestala být vězením.

Věž byla pohlcena výstavbou Nového královského paláce. Kde byla je patrné na fasádě, při pohledu západním směrem od obelisku na III. nádvoří (jsou zde slepá okna).

Stávající Bílá věž se tyčí nad Jelením příkopem. Je prostřední ze 3 dělových věží  (Prašná, Bílá, Daliborka) severního opevnění hradu.

Bílá věž je oválná bašta o několika poschodích.Přístupná je ze Zlaté uličky.

Sloužila jako dost přísné vězení. Ve spodním patře byla hladomorna. V roce 1621 zde byli vězněni někteří přední účastníci Stavovského povstání. Nejstaršímu z nich bylo 74 let (Václav Budovec z Budova). Byl na Staroměstském náměstí popraven jako druhý. Nejstarší popravený byl ještě starší – Kašparu Kaplíři ze Sulevic bylo 86 let.

Dalším odsouzeným byl Martin Fruwein. Pro jeho projevy proti císaři mu měl být ještě před popravou vyříznut jazyk. Po popravě mělo být jeho tělo rozčtvrceno. Zoufalý šlechtic spáchal sebevraždu skokem z vikýře věže. Jeho mrtvé tělo bylo i tak rozčtvrceno.

Dalšími vězněnými celebritami byli šlechtici z armády Albrechta z Valdštejna, kteří se sem dostali pro zbabělost po bitvě u Lužína.Krvavá exekuce byla provedena na Staroměstském náměstí v únoru 1633.

Za Marie Terezie se poměry ve věznicích trochu zlepšily. Provinilci byli vězněni v Brně ve Špilberku a Bílá věž pozbyla svoji funkci .

Daliborka

Válcová věž, která je na východní straně severního pásu opevnění Hradu. Byla zbudována 1496. Snížena byla po požáru 1781. V současnosti je prohlídka součástí Zlaté uličky.Vnitřek byl do dnešní podoby upraven roku 1965. V nedávné době byly přidány ukázky mučících nástrojů.

Věž se jmenuje podle prvního vězně Dalibora z Kozojed. Od počátku sloužila jako vězení.

Interiér Daliborky

Ve vyšších patrech byly kopky pro lehčí provinilce. Prostor byl rozdělen dřevěnými stěnami na menší cely, které byly vytápěny. V přízemí se nacházela hladomorna (oubliette). Cela bez dveří a oken po stranách, jen s okrouhlým stropním oknem, kterým sem byli veznění spouštěni. Jak napovídá francouzský název „oubliette“ občas se na ně zapomnělo.

Ne tak v případě Dalibora. Toho soud shledal vinným. Poskytl ochranu nevolníkům, kteří utekli od jejich pána Adama Ploskovského z Drahonic během nevolnického povstání na Litoměřicku roku 1496. Dalibor se údajně dopustil nejhoršího přestupku – ujal se vzbouřených poddaných a uvedl v pochybení práva vládnoucí třídy.

Podle pověsti hrál Dalibor krásně na housle. Ve skutečnosti byl mučen na „houslích“ – skřipci. Když bolestí kvílel, říkalo se, že hraje na housle.

Housle jako hudební nástroj byly vynalezeny v Itálii  Andreou Amati v Cremone až roku 1564.

Do vězení se pak dostalo mnoho dalších provinilců, někdy pro menší zločiny – hradčanský měšťan Ondřej Nejzl se sem dostal pro „ jeho nesmírné ožírání“. Teprve když rukou podáním purkmistrovi  slíbil, že „ žádného vína ani jiného opojného pití kromě piva bílého do roka ani píti ani lžící střebati nebude“ byl propuštěn. Jako jistinu musel navíc složit 200 kop grošů.

Daliborka

Jiní zlotřilci zde byli pro závažnější zločiny. Pro vraždu  ať už úkladnou a nebo způsobenou při soubojích se sem dostalo mnoho mužů.

Bylo ovšem možné využít tzv. práva výkupného, a to dokonce i když se vězeň dopustil vraždy.Obvykle se odsouzený smluvil s rodinou zavražděného na finančním vyrovnání.

S vězni se zacházelo různě. Záleželo na jejich stavu.  Do hladomorny byli spouštěni ti, kteří neměli na úplatek.

Opět za úplatu sem mohli na návštěvu přijít členové rodiny a věznění si nechávali přinášet jídlo a pití, takže tu občas bývalo dost veselo.

Bedřich Smetana se nechal inspirovat pověstí o Daliborovi k napsání opery Dalibor. Ema Destinová se jednou po představení v Národním divadle nechala odvézt na Hrad  a se svým jevištním partnerem Bohumilem Ptákem ve věži Daliborce zazpívali přímo na místě celou žalářní scénu.

Černá věž

Stejně jako středověká Bílá věž, byla Černá věž vjezdem do Hradu, z východní strany (od Opyše). Vznikla při stavbě opevnění asi v druhé čtvrti 12. století (Soběslav I.). Bylo použito zdivo ještě o sto let starší z první poloviny 11. století.

Za Karla IV. se věž jmenovala Zlatá. Její střecha byla pokryta pozlaceným olověným plechem.

Měla původně jen obrannou funkci. Hlásní mohli z vrchu věže hlásit, zda se neblíží nepřítel. Kvůli dost příkrému terénu, ale není známo , zda se u věže někdy odehrála vetší šarvátka.

Věž sloužila záhy jako vězení pro dlužníky. Někteří měli štěstí, že je vyplatila rodina. Nad některými se po čase slitoval věřitel.

Asi za vlády Vladislava Jagellonského byla zazděna věžní brána. Vzniklý prostor se také využíval jako vězení.

Černá věž

Stěny věže byly očouzeny při velkém požáru 1541. Po té se jí začalo říkat Černá věž.

Mnozí z dlužníků se dostali do věže pro svoji nezřízenou vášeň ke karetním hrám nebo hře v kostky. Tato vášeň je neopustila ani ve vězení. Svědčí o tom nález z roku 1872. Zedníci zde našli dvě sady hracích karet, první z roku 1606, druhá je o deset let novější. Výrobcem byl Němec Hannes Fletzel. Nález je v Českém muzeu.

Vnitřek věže není přístupný veřejnosti. Je zde depozitář archeologických nálezů.