Bubeneč

Nádraží Praha Bubeneč

Nádraží Bubeneč - 1850 - původní budova. Na trati do Drážďan. Úsek z Prahy do Lovosic byl otevřen v červnu 1850, celá trať do Drážďan byla zprovozněna roku 1851. Budova nádraží v Bubenči byla typizovaná jako stanice IV. třídy podle plánů Antonína Junglinga v pozdně klasicistním stylu. 

Zdejší dráhu i nádraží využíval dokonce i císař Ferdinand V. při svých cestách na letní sídla v Ploskovicích a Zákupech. Z toho důvodu bylo po roce 1877 nádraží opatřeno čekárnou i krytým peronem.

Čistírna odpadních vod (1902-6)
1896 - vzniká v Praze nová kanalizační síť. Byl pozván angličan William Heerlein Lindley. Měl rozsáhlou zkušenost. Stavěl kanalizace nejprve se svým otcem a později už sám např. ve Varšavě, Magdeburku a Frankfurtu.

Čistírna odpadních vod v Bubenči

Stará kanalizace se začala stavět už za Josefa II. Ale práce byly přerušeny po smrti císaře a plány později už nevyhovovaly. Proto byl pozván v roce 1889 renomovaný inženýr William H. Lindley. Jeho plán zahrnoval dlouhé kilometry stokové sítě složené ze sedmi kmenových stok odvádějící odpadní vody z plochy 2588 ha. Pro čistírnu byl vybrán pozemek u Vltavy v Papírenské ulici. Stoky podcházely koryto Vltavy a ústily v Bubenči. V roce 1906 bylo dílo dokončeno. Z plánovaných 3 usazovacích nádrží byla nakonec vybudována jen jedna.
Dvoukřídlá budova se pyšnila 30m vysokými komíny. Objekt z režných cihel je doplněn bílou omítkou.
Do čistírny přitékalo 400 l nečistot za sekundu . Kal se usazoval v sedimentačních nádržích na břehu plavebního kanálu a nebo se odvážel speciální dřevěnou kalovou lodí mimo město.
Čistírna byla projektována pro 400 000 obyvatel, kterých měla Praha tehdy už 550 000.
Čistírna pracovala nepřetržitě do r. 1967.Budova se dochovala a je dnes památkově chráněným industriálním klenotem. Elektrotechnické muzeum, které se zde nachází bylo otevřeno díky úsilí nadšených obdivovatelů v roce 1996.Návštěvníci mohou vidět staré kanalizační stoky, sbírku modelů parních strojů a stále funkční čerpací zařízení.
Je to nejstarší dochovaná čistírna na světě.
Malá zajímavost: Čistírnu si byl před natáčením filmu Mission Impossible IV. obhlédnout americký herec Tom Cruise. Nakonec zde natáčení proběhlo a ve filmu jde dobře odpadní stoky čistírny poznat.

Císařský mlýn - jeho vznik se datuje do počátku 13. století. , kdy část Ovence (tehdejší název Bubenče) patřila klášteru sv. Jiří. Po husitských válkách, kdy se ho zmocnili pražané,   se dostal do majetku hejtmanovi Pražského  hradu.  Významným vlastníkem byl Rudolf II., jenž ho dostal v roce 1584 darem a nechal jej radikálně přestavět. Pod vrchem Pecka byla postavena jednopatrová budova s dlouhou arkádou s 22 oblouky na pilířích s pilastry.  Staviteli byli Ulrico Aostalli (podílel se např. na stavbě Míčovny v Královské zahradě)  a kameník Giovanni Antonio Brocco.

Císařský mlýn v roce 1857 (Ferdinand Lepié, olej na plátně)

Vedle byl vyhlouben a kamenem obložen malý rybník. Ve stráni Pecky byla vykopána grotta, zastřešená kupolí. Do ní byla přivedena voda a sloužila snad jako lázeň. Rudolf tu zřídil také dvě pily, hamr a přepychovou zahradu. Na počátku 17. století tu vznikla brusírna křišťálu a drahých kamenů. Zde pracovala slavná rodina Miseroniových.

Stav objektu Císařského mlýna v roce 1990

Z té doby se zachovala brána s písmenem R. (1606)
Třicetiletá válka a války o rakouské dědictví znamenaly konec slavné éry půvabného místa. Pak už tu zbyl jen mlýn a obytná budova. Majitel V. Holeček ( po roce 1762)  nechal dům rozdělit příčkami a zasypal rybník. V první polovině 19. stol. byl objekt upraven empírově a poté ve stylu pozdního klasicismu. V areálu byla zřízena barvírna, tiskárna kartounů a poblíž také papírna.Později zde byla oblíbená Kozákova zahradní restaurace se sálem. Po výstavbě Trojského zdymadla bylo zasypáno mlýnské rameno. V roce 1990 byly klasicistní budovy kdysi výstavného mlýna zbořeny. Nyní je zde výstavní obytná rezidence (Mlýnská 22) a současná podoba mlýna je chápána jako dostavba torzovitě zachovalého areálu.

Císařský mlýn po obnově v roce 2007

Zajímavý článek o boji o Císařský mlýn na http://www.zastarouprahu.cz/kauzy/cisar/cisar3.htm

Královská obora (Stromovka) - vznikla za Přemysla Otakara II. v roce 1268. Byla spojena alejí stromů s Hradem.Obora byla ohrazena. Zmiňuje se o tom spis z doby Jana Lucemburského, který také uvádí, že tu byla dřevěná aréna na louce pod dnešním Místodržitelským letohrádkem, kde se měly konat turnaje.Nakonec z nich sešlo pro nedostatek zájmu ze strany rytířů a rovněž pozvaných hostů.Ovšem , jak napsal zbraslavský kronikář, mělo to i dobrou stránku - "alespoň se nezdupala tráva na oné louce a seno z ní sklizené postačilo celou zimu pro oborní stádo jelenů a daňků".
Karel IV. vypustil do obory další zvířata, šlo o dva zubry, které dostal darem. Ovšem zvěř z obory málem vyjedli spojenci pánů, kteří roku 1402 zajali Václava IV.
1420 se v oboře usadila část Zikmundova vojska. Žižka nechal zeď pobořit, aby je mohl vyhnat. Toho ovšem také využila zvěř a z obory se rozutekla.

Stromovka v současné době

Ferdinand I. dal oboru znovu ohradit a přeměřit. Měla tehdy 84 ha (dnešní rozloha je 104,5 ha). Nikdo nesměl kolem obory chodit se zbraní, jinak ho čekal trest oběšením.
Roku 1559 byla obora rozdělena na dvě části.
Hořejší (východní) - obora s letohrádkem - byly zde jeleni, zubři, buvoli, divoká prasata a lišky. Rudolf II. sem dal vysadit asijské ovoce, které dostal od perského šacha a také zde vypustil mnohá exotická zvířata. Málo se ví o tom, že zde byli chováni i velbloudi, ale protože se jim tu nedařilo byli odvedeni na Mníšek a pak do Dobříše, kterou kvůli tomu císař povýšil na město.
Dolejší (západní) část , která byla rozšířena směrem k Císařskému mlýnu měla podobu bažantnice. Císař v ní choval výhradně českého bažanta, jehož vzhled mu učaroval.
Po Rudolfově smrti Oboru svorně plenili žoldáci všech armád, jimž padly za oběť i exotické rostliny.
Za Karla VI. byla obora opět využívána. Bylo zde 600 daňků. Pytlačení se trestalo smrtí.
V roce 1741 (za války o rakouské dědictví) poničili oboru pruští, saští, bavorští a hlavně francouzští vojáci. Pálili dřeviny, dokonce i dřevěné části oken letohrádku, stříleli zvěř a na stromořadí vedoucím na Hrad věšeli vyzvědače a zběhy.Nakonec stromořadí spálili.

Šlechtova restaurace prochází rekonstrukcí

Díky hraběti Chotkovi zpřístupnil císař František I. oboru pro obyčejné Pražany. roku 1804.
Došlo k velkým úpravám. Chov zvěře už nebyl obnoven, ale zato byly vysazeny květiny, budovány bazény a vodotrysky.  Roku 1885 byl založen Růžový sad (zničen poslední povodní) a zbudován podchod ústící na dno bývalého rybníka. Vznikla tak promenáda před Šlechtovou restaurací lemovaná zajímavými dřevinami. V roce 1886 zde bylo vysazeno 8000 jehličnanů.
Ve Stromovce se také sportovalo. V roce 1887 se zde konaly Mezinárodní závody Velocipedistické na obřích kolech. Od roku 1920 se zde konaly pravidelné Běhy Stromovkou. Roku 1926 se zúčastnily i ženy. Pádily k cíli vzdálenému 800m.

Místodržitelský letohrádek

Do Stromovky rád jezdíval na koni prezident T.G. Masaryk nebo také Vlasta Burian.


Rudolfova štola - její vybudování souvisí s rozhodnutím Rudolfa II. zřídit v oboře Velký rybník o rozloze 21 ha. Byl vášnivým rybářem. Protože podzemní prameny nebyly dostatečně vydatné , měla pomoci voda z Vltavy.Pro štolu musela být pod Letnou vysekána ve skále přístupová cesta.
Práce začaly v roce 1583 vyhloubením pěti svislých šachet, hlubokých 20 - 40m, které měly umožnit práce zároveň na několika místech. První byla vyústěna na začátku Čechovy ul., druhá v jejím prostředku, čtvrtá je zaslepena pod Letenským tunelem a pátá ústí v oplocení u vjezdu do letenských tenisových kurtů. Prostřední (třetí) šachta musela být kvůli průsaku vody zasypána.

"Věrné vyobrazení průkopu Jeho Veličenstva císaře z řeky Vltavy až do starého parku v celé své rozsáhlosti." Psáno španělsky. 

Šachty byly kryty přístřešky s rumpály pro vytěženou zeminu. Budování štoly skončilo roku 1593. Měří 1 127 m, je vysoká 2m a šířka je od 70 cm až k 1,5 metru.
Začíná nad Novomlýnským jezem, který měl za úkol hnát do ní vodu.  Těsně nad ním byl malý domek (Stará havírna) pro poddůlního , který měl za úkol starat se o štolu a obsluhovat stavidla.
Voda tekla z Vltavy samospádem. Umožnil to spád , jeden mm na jeden metr délky a rovněž fakt, že v místě začátku štoly byla hladina řeky dost vysoko.
Havíři vyhloubili v průměru 8,3m měsíčně. Pracovali většinou v noci. Vydělávali asi 50 grošů týdně (průměrná mzda byla od 10 - 70 grošů).  Za 1 groš bylo možno koupit 10 piv, slepice byla za 2,5 groše, boty za 7,5 až 18 grošů, ovce za 16 grošů.

Pergamenový svitek plánu štoly od Isaaca Phendlera z r.1593

Rudolf II. chtěl být o postupu prací informován, proto mu vysoký úředník Isaac Phendler musel vypracovat plán. Tento unikát zachycuje štolu v podélném řezu s mnoha detaily (např. vinná réva rostoucí na svahu Letné). Tvoří ho svitek pergamenu dlouhý 240 cm a široký 20 cm. Je psán španělsky a název zní "Věrné vyobrazení průkopu Jeho Veličenstva z řeky Vltavy až do starého parku v celé své rozsáhlosti." Plánek ukořistili Švédové , ale nakonec se objevil v Paříži, kde ho koupil na konci 19. stol rytíř Vojtěch Lanna ml. V roce 1910 byl darován Národnímu technickému muzeu.
Již z počátku byly problémy s výdřevou štoly. Byla zhotovena z měkkého dřeva, které snadno hnilo. Opravy dokončeny 1633.Ale další problém vyvstal se znečištěním Vltavy, do které pouštěli mydláři, sanytrníci a koželuzi mnoho nečistot. Existovaly oprávněné obavy, že by se touto vodou mohly ryby v rybníce otrávit.
Štola byla prý využívána jedním poddůlním (po roce 1711, kdy zde byl postaven nový chodník) nikoliv jen na kontroly , ale i na zálety do obory.
Ve 40. letech 18. století se chtěli Francouzi dostat štolou do týla císařských vojsk usazených v západní části Letné.
Poté co byl Velký rybník pro nezájem Habsburků vypuštěn byla štola až do roku 1804 nevyužita.

Vyústění štoly ve Stromovce

Stromovka byla zpřístupněn pro veřejnost a voda byla potřeba pro novou zeleň a pro lovecký zámeček. Hrabě Chotek tedy nechal štolu vyčistit a byla položena nová podlaha. Ta se dochovala 150 let až do roku 1955. Za okupace nechali Němci vyústění štoly ve Stromovce zasypat. Otevřena byla z jedné třetiny v roce 1997, ale od záplav je opět uzavřena.

Starý (á) Bubeneč (oba názvy jsou správné)
Je mnohými autory popisován jako nejpůvabnější pražská čtvrť, která byla ve 20. století připojena k Praze.
Název vznikl zkomolením z původního jména Ovenec (ovčí dvůr), přičemž jistou úlohu zde sehrála i nevelká vzdálenost od rovněž starobylé vsi Bubny. Přední Ovenec se nacházel v místě dnešního Bubenče, Zadní Ovenec pak v místech Tróji.V roce 1949 postihlo obec nesmyslné dělení mezi obvody Prahy 6 a 7. Hranice vede Císařským ostrovem, ulicí za Císařským mlýnem a podél zdi Královské obory až k Místodržitelskému letohrádku a křižovatce Špejchar.

První zmínka o vsi pochází z listiny biskupa Jindřicha Břetislava z roku 1197, kterou biskup potvrzuje Ovenec jako majetek premonstrátů v Teplé.Později připadl premonstrátkám v Chotěšově.
Přemysl Otakar II. na pozemcích vybudoval oboru, za kterou jeptišky vyplatil až Václav II roku 1284.
Dne 22. května 1420 došlo v Bubenči k šarvátce mezi tábority v čele s Janem Žižkou a vojáky pod vedením Hynka Hlaváče z Dubé. Během této události táborité Ovenec vyplenili a dílo zkázy dokonala císařská vojska, která se sem stáhla po prohrané bitvě na Vítkově 14. července 1420.
Po prohraném odboji měst v roce 1547 král Ferdinand I. zdecimovaný Ovenec zkonfiskoval.
Během 30.leté války byl Ovenec také zle zkoušen. Nejprve zde rabovali císařští žoldnéři, roku 1631 saská armáda a v roce 1639 Švédové.
Přední Ovenec náležel purkrabství až do roku 1791, kdy správa přešla na zemské stavy a majitelé se pak střídali - Martinicové, Gallasové, Bredové atd.

Znak Bubenče

Vesnička pak žila poklidným životem. V roce 1890  zde bylo asi 100 domů, ale o 10 let později už dvojnásobek ( 189 domů, asi 5000 obyvatel).
V roce 1904 byl Bubeneč povýšen Františkem Josefem I. na město, ale znak dostal až v únoru 1905. Městská symbolika hradby je doplněna figurou berana. Barvy vyjadřují panství nejvyšších purkrabí českých a sousední Stromovky.
K Velké Praze byl Bubeneč připojen až v roce 1922.