Renesanční architektura

1493 – Vladislavský sál - začátek

1614 – dokončena Matyášova brána, císař odchází do Vídně, konec renesance

Vrací se k antice. Důraz kladen na vlastní schopnosti, poznání a rozum. Renesance oproti gotice není tak inovativní. Zavrhuje žebra, opěrný a skeletový systém. Budovy působí staticky, vrstvení pater, která jsou oddělená římsami.

Rozvíjí se ornament, štuky, sgrafita. V renesanci převažuje plošný ornament – přidává se na zeď.

Gotika měla plastický ornament – rytý do zdi.

Raná renesance – (1493 – 1526) Jagellonci – pozdně gotické stavby s prvky renesance

Vrcholná renesance – (1537 – 1573) – Ferdinand Habsburský – přivedl italské mistry. Jsou stavěny renesanční šlechtické paláce. Vzniká tzv.česká renesance – renesance v Čechách narazila na velice silnou gotickou tradici a nové stavby jsou stavěny mnohdy na gotických parcelách, mají díky tomu složité štíty. Renesance byla jakoby naroubována na gotiku.

Pozdní renesance – (1576 – 1614) – Rudolf II., manýrismus. Pozval mistry z Nizozemí. Architektura již směřuje k baroku.

Sloupové řády – mizí dórský sloup, ale je znovu objeven toskánský. Vymizelo kanelování. Sloupy mají entanci – mírné vyboulení.

Toskánský řád už popisuje Vitruvius. V roce 1415 byl v klášteře St. Gallen nalezen rukopis jeho díla o architektuře a příbuzných oborech, známý dnes pod názvem Deset knih o architektuře, latinsky De architectura libri X. Díky jeho spisu renesance rekonstruovala antickou architekturu.

Kladí – římsa, vlys, architráv a arkáda

Pilastr – hranatý sloup, ze dvou třetin zapuštěný do zdi (liší se od lizény tím, že má hlavici a patku).

Arkády – převzetí architrávového a archivoltového systému. Vznikají vícepatrové arkády.

Odshora - ochoz, architráv,cvikl, archivolta

Patrový řád – střídání různých typů arkád.

Okna jsou ve stejné linii, gotika toto neznala.

Římsy – soklová, mezipatrová, nadokenní, podokenní atd.

Zdobení říms: lunetová (půlkruhová), fabionová, konzolová, volutová

Materiály

Cihly. Velký rozmach, malta je také důležitým stavebním i estetickým prvkem – štuky, sgrafita. Používá se i režné zdivo bez omítky. Cihly – unifikace  (6,5 x14,5 cm). Arkády ovšem zůstávají kamenné.

Kámen – pískovec – snadno opracovatelný

Kov – mříže, okapy, chrliče, stabilizace staveb

Sklo – okna zasklívána čočkami, ručně foukané. Tabulové sklo se používá až v pozdní renesanci a baroku.

Štíty – volutový, krenelový (jako cimbuří), obloučkový (benátský), vlaštovčí ocas

Klenby – valené, neckové, zrcadlové , sklípkové (Slavonice)– upustilo se od žeber a opěrných systémů- nahradila je železná táhla a kleštiny

Zrcadlová klenba byla nejoblíbenější, byla rovná a šlo na ní nanášet fresky.

Klenby byly i dřevěné a cihlové.

Stropy – dřevěné a mnohdy velice propracované. Povalový, záklopový, kazetový, táflovaný.

Portály – klasický (Vl. Sál), bohatší typ (sv. Jiří – od Benedikta Rieda 1515), bosovaný (Ungelt), pravoúhlý s nadsvětlíkem (nejoblíbenější).

Okna – nejsou hloubená, ale přidělávaná. Často sdružená. Bramantovské okno.

Štuky, fresky (chiaroskuro) – Ungelt, sgrafita