Společenské a politické pozadí
Začátkem roku 1890 němečtí podnikatelé začali požadovat, aby se výstava posunula až na rok 1892. Zdůvodňovali to údajnou nemožností včas připravit výstaviště do roku 1891, skutečným důvodem však bylo, že by výstava přestala být jubilejní.[5] V létě a na podzim roku 1890 dosáhly rozpory mezi českými a německými poslanci zemského sněmu vrcholu. Němečtí zástupci vystoupili ze všech výstavních výborů a němečtí podnikatelé odřekli svoji účast na výstavě.[6][7]
| „ | Vaše Urozenosti velectěný pane hrabě!
Vedení německého lidu v Čechách sdělilo s námi, že se doporučuje německým členům výkonného výboru a ostatním německým orgánům zemské výstavy 1891 v Praze, aby složili své funkce, čímž naše mandáty pominuly. Oznamujíce to Vaší Urozenosti prosíme, abyste o tom dosavadní naše soudruhy zpraviti, jim slušné díky naše za jich povždy kolegiální jednání vyříditi, jakož i tytéž díky Sám přijati ráčil. Račtež, vysoce urozený pane hrabě, býti ubezpečen o nejúplnější úctě naší.
| “ |
| — němečtí členové výkonného výboru hraběti Zedtwitzovi, 27. 11 1890[8] | ||
Vystoupení Němců z účasti na výstavě však mělo opačný efekt, než v který doufali. Nejenže tím nebyly přípravy výstavy narušeny, naopak, české úsilí o zdárné zahájení výstavy zesílilo.[8] Neúčast Němců tak umožnila zorganizovat výstavu jako českou národní akci, demonstrující českou hospodářskou zdatnost a dovednost.
[editovat]Příprava výstaviště
Místem výstaviště byla vybrána Královská obora. Hlavními projektanty výstavy se stali Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl, sadovou úpravu garantoval František Thomayer. 15. února 1890 se konala schůze Výkonného výboru , kde byl schválen vyrovnaný rozpočet výstavy s příjmy a výdaji ve výši 1 132 000 zl.[9]
Vyměřovací práce začaly v březnu 1890. Současně byl císař František Josef I. požádán, aby nad výstavou přijal protektorát. Císař protektorát nad výstavou 12. května 1890 přijal a přislíbil účast na výstavě.[10] V květnu 1890 započala stavba výstavních budov. Začala se stavět Strojovna a vyrůstat konstrukce Průmyslového paláce.
V září 1890 postihla Království české rozsáhlá povodeň, která měla těžký dopad na přípravné práce. Mohutná povodeň, která strhla v Praze i část Karlova mostu, způsobila značné škody na výstavišti. Dvě třetiny výstaviště byly zatopeny a stavební práce byly přerušeny.[11] 11. září se zřítily čtyři oblouky železné konstrukce Průmyslového paláce.[12]
Živelná katastrofa však ještě více podnítila úsilí ke zdárnému zahájení výstavy v nadcházejícím roce. V říjnu 1890 se přihlásila cementárna Max Hergett s tím, že za cenu pouhých 6 000 zl., což byla cena o polovinu nižší, než byla rozpočtová, provede celou betonovou Křižíkovu fontánu.[13] V té době již byla rozpracována či dokončena stavba některých budov a pavilónů jako např. paviónu zemského výboru, restaurace plzeňského pivovaru či pavilón českých papíren.[14] Vzhledem k rozsahu naplánovaných prací a požadovanému termínu otevření výstavy v květnu 1891 bylo rozhodnuto, že stavební práce budou probíhat i v zimě. Stavební výbor zakoupil množství mrazuvzdorného vápna a kotel na ohřev vody pro výrobu malty.[15]
[editovat]Otevření výstaviště
Dne 15. května 1891 byla výstava slavnostně zahájena za zvuků Dvořákových fanfár. Úvodní projev měl arcivévoda Karel Ludvík. Slavnostního otevření se zúčastnili ministři vídeňské vlády Gautsche, Pražák, Bacquehem, Záleský, místodržitel hrabě František Thun, maršálek kníže Jiří Lobkovic, poslanci zemského a říšského sněmu, představitelé české šlechty a podnikatelů. Císař František Josef I. se zahájení výstavy nezúčastnil, přijel až v průběhu výstavy a vedle Prahy navštívil i Liberec.
[editovat]Organizace a řízení výstavy
Veškerou organizační a pracovní činnost na výstavě řídil Výkonný výbor, který reprezentoval výstavu navenek - vůči úřadům a jiným osobám. Předsedou Výkonného výboru byl Karel Max hrabě Zedtwitz. Výkonnývýbor se v průběhu výstavy pracovně sešel 158 krát a vyřídil za tu dobu 21300 podání. V organizačně kritických obdobích a při významných událostech během výstavy zasedal výbor permanentně.[16]
Výkonnému výboru podléhalo několik dalších výborů:
- Výbor stavební řídil a organizoval veškeré stavební práce, odsouhlasoval stavební rozpočty, dohlížel na statické výpočty železných konstrukcí a na stavební práce, na zřízení vodovodu, udržbu cest a výplaty mezd stabebních dělníků.[16]
- Výbor finanční zajišťoval kompletní financování průběhu výstavy včetně odpovědnosti za smlouvu o financování výstavy, uzavřenou se Zemskou bankou království českého.[17]
- Výbor instalační evidoval a rozhodoval o přihláškách vystavovatelů, dohlížel na rovnoměrné zastoupení vystavovaných expozic na výstavě.[18]
- Výbor redakční měl dozor nad novinářskou kanceláří výstavy a zajišťoval všeobecné povědomí o výstavě pomocí novin a jiných sdělovacích prostředků.[18]
- Výbor dopravní zajišťoval péči o hromadné návštěvy, organizoval výstavní vlaky, vystavní slavnosti a různé zábavní podniky.
Vedle výše uvedených celovýstavních výborů působilo během jubilejní výstavy množství výborů skupinových, zaobírajících se jednotlivými výstavními odvětvími a zajišťujícími instalace exponátů. Ke skupinovým výborům patřil především Ústřední hopodářský výbor, jemuž předsedal kníže Karel Schwarzenberg a dále pak více než dvacet dalších výbory. Výboru pro výstavu uměleckou jubilejní předsedal Josef Myslbek[19]. Výboru pro výstavu retrospektivní předsedal Vojtěch rytíř Lanna a po jeho rezignaci hrabě Zdeněk Thun.
[editovat]Financování výstavy
K financování výstavy byly zřízeny dva finanční fondy: fond základní a fond zárukový.[20] Fond základní sloužil k zabezpečení krytí výloh v souvislosti s provedením jubilejní výstavy. Fond zárukový byl zřízen k vyrovnání případného schodku financí pozávěrečném vyúčtování výstavy. Základní příjmy do obou fondů plynuly z příspěvků vystavovatelů. Výše příspěvků vystavovatelů závisela na ročním obratu vystavovatele. Například továrny mající obrat vyšší než 1 000 000 zl. přispívaly do základního fondu částkou 1 000 až 2 000 zl. a do záručního fondu čátkou 2 000 až 4 000 zl. Dalšími zdroji financí byla subvence ve výše 100 000 zl. poskytnutá výstavě sněmem Království českého a množství finančních sbírek.[21] Celkové náklady na stavební činnosti na výstavišti činily 921 194 zl., z čehož největší část připadla na stavbu průmyslového paláce, v celkové výši 474 690 zl.[22]
[editovat]Zaměření a rozsah
Návštěvníci jubilejní výstavy měli možnost seznámit se uceleně se stavem české průmyslové, zemědělské a lesnické výroby, s ovocnářstvím, vinařstvím, pivovarnictvím, včelařstvím a dalšími odvětvími českého hospodářství. Výstava obsahovala průmyslové expozice strojírenské, hornické, sklářské i průmyslové chemie. Část výstavy byla zaměřena na společenskou stránku života v Čechách: na zdravotnictví, zemské korporace a spolky, na výtvarné umění i archeologické vykopávky.
[editovat]Budovy, pavilóny, atrakce a jiné objekty na výstavě
- Vstupní brána byla 18 metrů vysoká, ozdobená znaky čtyřiceti českých měst. Byla navržená architektem Antonínem Wiehlem. Dřevěná brána stála do roku 1952, kdy byla z bezpečnostních důvodů stržena.
- Průmyslový palác čelně uzavírající hlavní výstavní třídu byl největší a nejnákladnější budovou výstaviště. Byl vyprojektován architekty Bedřichem Münzenbergem a Františkem Prášilem. K jeho stavbě bylo poprvé v dějinách české architektury použito montovaných železných konstrukcí. Stavbu provedla První českomoravská strojírna Kolben-Daněk ve spolupráci se stavební firmou architekta Františka Víšky za 5 měsíců, a to během velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. Železná konstrukce Průmyslového paláce vážila 800 tun. Ocelové oblouky měly rozpětí 38 m. Průmyslový palác byl otevřen 15. března 1891. Náklady na palác dosáhly 500 000 zlatých.
- Strojovna, čili objekt pro výstavu strojních expozic, byla také dílem architekta Münzenberga. Nalézala se v zadní části výstaviště, oddělené od přední části cestou se stromořadím. Měla železnou příhradovou konstrukci, na rozdíl od Průmyslového paláce ovšem bez větších zděných dekorativních částí. Montáž provedla mostárna Pražské akciové strojírny. Náklady na stavbu dosáhly 100 000 zlatých. Strojní expozice ve Strojovně se hlavní měrou podílely na slávě jubilejní výstavy za hranicemi monarchie. Hlavními vystavovateli byly firmy Emil Škoda, Plzeň, Akciová strojírna (dříve Breitfeld), Daněk a spol., František Ringhoffer, První českomoravská továrna na stroje, Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. a elektrotechnický závod Františka Křižíka. V roce 1893 byla Strojovna rozebrána a prodána do Innsbrucku.
- Pavilón českých papírníků, ve stylu staroegyptského chrámu, nacházející se východně od pravého křídla Průmyslového paláce.
- Cukrovarnický pavilón se nacházel napravo od Strojovny, vedle kaštanového stromořadí. Obsahoval klasickou oborovou expozici výrobních zařízení cukrovarnického průmyslu včetně výstavy konečných produktů. Před pavilónem byl několik metrů vysoký dřevěný model homole cukru.
- Šlechtické pavilóny se nacházely nalevo od Strojovny v tzv. panské čtvrti. Z šlechtických rodů vystavovali např. kníže Lobkovic, hrabě Harrach, český místodržitel hrabě Thun, kníže Hanavský a hrabě Buquoy. Pavilóny byly stylizovány do podob loveckých zámečků a lesních mysliven. Obsahovaly expozice z polního a lesního hospodářství, rybářství a těžby nerostů. Většinou byly doplněny dějinami rodů, někdy také zajímavými až excentrickými exponáty. Hrabě Černín například vystavoval zkrvavený oděv Viléma Slavaty, vyhozeného z okna Pražského hradu roku 1618.[23]
- Pavilón Antonína Reissenzahna prezentující holešovickou Reissenzahnovu ocelárnu.
- Křižíkova vodní fontána, rozkládající se za Průmyslovým palácem, byla bezesporu jednou z největších technických atrakcí výstaviště. Pomocí parního stroje byly nasvětlené barevné proudy vody vrhány až do výše 25 metrů.
- Balónová aréna se nalézala za Strojovnou. Vedle příležitostných produkcí se slony a šelmami se zde vypouštěly balóny. Maxmillián Wolf zde provozoval upoutaný balón Kysibelka, který umožňoval třem vzduchoplavcům zhlédnout okolí výstaviště z výše až 300 metrů. Po havárii balónu byli do Prahy pozváni francouzští vzduchoplavci Eduard Surcouf, Louis Godard a Eugéne Taupin.
- Pavilón českých turistů v podobě gotického hradu obsahoval diorama bratří Liebscherů představující bitvu o Karlův most mezi Švédy a studenty z třicetileté války. Dnes se tento pavilón nachází na Petříně a je v něm zrcadlové bludiště.
- Česká chalupa, obsahující výstavu zaměřenou na český venkov. Tato etnografická expozice inspirovala řadu návštěvníků k jejímu napodobování a obecně k zájmu o předměty denní potřeby venkovského lidu. Nejznámějším případem je Staročeská chalupa v Přerově nad Labem (jako muzeum založena okolo roku 1900 Ludvíkem Salvátorem Toskánským), která se stala základem Polabského národopisného muzea.
- Vedle velkých pavilónů bylo na výstavě veliké množství menších pavilónů, stánků a atrakcí: Pavilón zemského výboru království českého, Pavilón Květena, Pavilón Měšťanského pivovaru z Plzně, Pavilón královského hlavního města Prahy, budova pro přidruženou mezinárodní výstavu, Papírenský pavilón. Vedle výstavních objektů byla na výstavišti celá řada restaurací a stánků: American Bar s černošskou obsluhou, Van Houtenův kakaový stánek, Gallyho balkánská vinárna, Choděrova plzeňská velkorestaurace, turecká kavárna.
K příležitosti Jubilejní zemské výstavy byly roku 1891 zprovozněny dvě nové pozemní lanovky (na Letnou a na Petřín), nová Petřínská rozhledna a Křižíkova elektrická dráha na Letné, první česká elektrická dráha.
[editovat]Význam a důsledky
18. října 1891 byla výstava ukončena. Zúčastnilo se ji přes dva a půl miliónů návštěvníků. Výstava výrazným způsobem posílila sebevědomí českého národa. Jasně ukázala, jaký potenciál, podnikavost a dovednost jsou ukryty v českém národě. Významnou měrou zbavila český národ nedůvěry ve vlastní schopnosti a síly. Byla to působivá propagační akce symbolizující novou českou podnikatelskou aktivitu.
Jubilejní zemská výstava v roce 1891 byla intenzivně dokumentována několika fotografy. Jeden z nich – Rudolf Bruner-Dvořák - zde vytvořil první fotografickou reportáž v české historii. Jednalo se o pád horkovzdušného balonu Kysibelka. Jeho fotografie z výstavy se pravidelně objevovaly na stránkách ilustrovaného časopisu Praha.
Zemská jubilejní výstava v Praze roku 1891 byla hospodářská a společenská výstava.
Snaha zorganizovat výstavu se plánovala již od třicátých let devatenáctého století, bylo navrženo několik termínů, ale teprve až návrh z roku 1887, uspořádat výstavu na oslavu jubilea první průmyslové výstavy v Praze roku 1791, byl úspěšný.
Původně byla plánována jako všeobecná zemská výstava, avšak pro bojkot německých podnikatelů v Čechách, kteří účast na výstavě odřekli a později si uspořádali svou výstavu v Liberci, se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti.
Návštěvníci jubilejní výstavy měli možnost seznámit se uceleně se stavem české průmyslové, zemědělské a lesnické výroby, s ovocnářstvím, vinařstvím, pivovarnictvím, včelařstvím a dalšími odvětvími českého hospodářství. Výstava obsahovala průmyslové expozice strojírenské, hornické, sklářské i průmyslové chemie. Část výstavy byla zaměřena na společenskou stránku života v Čechách: na zdravotnictví, zemské korporace a spolky, na výtvarné umění i archeologické vykopávky.
Výstava se odehrávala v Královské oboře, na dnešním Výstavišti.
Na ploše 55 000 metrů čtverečních bylo postaveno 110 pavilonů, z nichž největší Průmyslový palác, se stal symbolem výstavy. Nad výstavou převzal patronát císař František Josef I. Vstupní dřevěnou bránu výstaviště otevřel na pět měsíců, za fanfár Antonína Dvořáka, císařův bratr, arcivévoda Karel Ludvík s manželkou a dcerou dne 15. května 1891.
Den na výstavě
Výstaviště bylo otevřeno v 8 hodin ráno. Při vstupu na výstavu se procházelo turnikety, a proto každý večer byl znám přesný počet návštěvníků výstavy. Vystavovatelé vstupovali na výstavu zdarma, prokazovali se legitimací se svou fotografií. Průvodcovskou službu na výstavišti prováděli vysloužilí vojáci a městští zřízenci oblečení v jednotných uniformách.
Většina pavilónů se otevírala v 9 hodin a v 11 hodin již bývalo na výstavišti plno. Přicházely školní třídy s učiteli, výpravy zvláštních vlaků, rodiče s dětmi a ostatní návštěvníci z Prahy i venkova.
Za severním průčelím byla promenáda, kde bylo 62 ochutnáváren. Prodávalo se tu pivo, víno, likéry, minerálky, suchary, lahůdky a zvláště uzeniny. Na výstavě bylo možno ochutnat 51 druhů piva, přesto se vypilo více nealkoholických nápojů, např. moštů, limonád, ovocných šťáv a holandského kakaa.
Odpočívalo se v restauracích a mlsalo v cukrárnách.
Od 15 do 20 hodin vyhrávaly vojenské hudby pražských pluků. Bylo možno zavítat na výstavní atrakce: Obří sud, homole cukru, ohradu větroplavecké a vzduchoplavecké školy sloužící pro start balónu, vystoupení slonů, lvů a medvědů, skluzavky, automaty, Edisonův fonograf s českou písničkou, sokolský slet a Česká chalupa, obsahující výstavu zaměřenou na český venkov. Návštěvníci se mohli také poprvé seznámit s promítaným filmem.
Největší atrakcí výstavy byla petřínská pozemní lanovka. Sloužila návštěvníkům rozhledny. Byla nejdelší v Rakousku-Uhersku a jezdila na vodní pohon se dvěma lany spojenými vagóny.
Další, hojně navštěvovanou atrakcí výstavy, byl výstup v balónu. Dne 16.června 1891 bylo možné vznášet se v připoutaném nebo volně letícím balóně.
Součástí oslav bylo připomenutí stého výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta a 50 let Antonína Dvořáka.
V 18 hodin končil denní program. Poté se připravoval večerní program, jehož dominantou byla Křižíkova fontána s hudbou. Voda osvícená přes barevné filtry stříkala až do výše 25 m a po skončení produkce fontány se rozsvěcoval obří majákový světlomet, který měl průměr 90 cm a byl vidět až do vzdálenosti 30 km.
S blížící se 23 hodinou upozorňovalo pískání parního ventilu, nazývaného „vejtruba“, že výstavní den končí.
Výstavu navštívilo 2,432.356 osob, včetně císaře, který výstavu navštívil dne 27. září 1891.
Výstava měla obrovský úspěch.
Výstaviště se definitivně uzavřelo dne 18. října 1891.
Kopie z Radio Praha (r. 2006, 115 výročí)
Průmyslový palácPo úspěchu světové výstavy v Paříži v roce 1889 a po nezdaru výstavy vídeňské bylo rozhodnuto o uspořádání tzv. jubilejní výstavy také v českých zemích. Jubilejní proto, že se měla uskutečnit ke kulatému výročí první pražské výstavy. Ta se konala v roce 1791 v areálu Klementina při slavnostní korunovaci císaře Leopolda II.
František Křižík byl členem výstavního výboruNa tomto místě je zapotřebí dodat, že výstavní výbor byl složen z Čechů i Němců a že Němci pro spory s Čechy výbor brzy opustili. Ve výboru vedle příslušníků české šlechty zasedli například František Křižík nebo vydavatel Jan Otto. Jak říká Magdalena Pokorná z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK, výstava se stala symbolem úspěchu českého státu: "Jubilejní výstava, to byl obrovský projev sebevědomí emancipujícího se národa. Stala se tak symbolem dosaženého úspěchu. Symbolické také bylo, že v den, kdy se otevírala výstava, byla za účasti nejvyšších zemských představitelů i reprezentantů císařského domu otevírána nová budova Národního muzea na Václavském náměstí. V tentýž den zahajovala činnost Česká akademie věd a umění - právě v budově Národního muzea, pod jehož střechou pak desetiletí sídlila. Akademie vznikla díky daru a angažmá Josefa Hlávky. 15. květen 1891 byl velkým svátkem českého národa a Praha měla proč slavit."
Od Vltavy na Letenský vrch byla postavena lanovkaAreál výstaviště, který navrhl architekt František Thomayer, zabral téměř pětinu Stromovky. Stavbu provázely některé obtíže. Nejprve zatopila prostor výstaviště rozvodněná Vltava a krátce před otevřením začali stávkovat tesaři. Navzdory tomu však byla 15. května 1891 Jubilejní zemská výstava slavnostně zahájena Dvořákovými fanfárami a dlouhými oslavnými projevy.
Petřínská rozhledna je volnou kopií slavné EiffelovkyCelá výstava byla ve znamení moderních technologií. Vedle již zmíněné elektrické dráhy byla od Vltavy na Letenský vrch postavena lanovka. Na Petříně byla souběžně s výstavou smontována železná rozhledna, která byla volnou kopií slavné Eiffelovky. Pro návštěvníky výstavy se otevřely nejrůznější atrakce včetně vzduchoplavecké arény, kde bylo možné absolvovat krátký let v upoutaném baloně.
Antonín Wiehl byl hlavním architektem výstavyO výtvarnou stránku Jubilejní výstavy se postarali umělci generace Národního divadla v čele s Vojtěchem Hynaisem. Obrovskou pozornost vzbudil skanzen České chalupy, který byl modelován jako ukázka české lidové architektury. České chalupy se staly základem další - národopisné - výstavy.
Kopie z Radio Praha (r. 2006, 115 výročí)
Průmyslový palácPo úspěchu světové výstavy v Paříži v roce 1889 a po nezdaru výstavy vídeňské bylo rozhodnuto o uspořádání tzv. jubilejní výstavy také v českých zemích. Jubilejní proto, že se měla uskutečnit ke kulatému výročí první pražské výstavy. Ta se konala v roce 1791 v areálu Klementina při slavnostní korunovaci císaře Leopolda II.
Jako výstavní prostor přicházelo v úvahu čerstvě dokončené Rudolfinum, ale nakonec padla volba na Královskou oboru. S myšlenkou uspořádat výstavu v oboře přišel sochař Václav Vítězslav Chytrý, který měl ateliér v ulici Nad Královskou oborou, a tento návrh výstavní výbor schválil.
František Křižík byl členem výstavního výboruNa tomto místě je zapotřebí dodat, že výstavní výbor byl složen z Čechů i Němců a že Němci pro spory s Čechy výbor brzy opustili. Ve výboru vedle příslušníků české šlechty zasedli například František Křižík nebo vydavatel Jan Otto. Jak říká Magdalena Pokorná z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK, výstava se stala symbolem úspěchu českého státu: "Jubilejní výstava, to byl obrovský projev sebevědomí emancipujícího se národa. Stala se tak symbolem dosaženého úspěchu. Symbolické také bylo, že v den, kdy se otevírala výstava, byla za účasti nejvyšších zemských představitelů i reprezentantů císařského domu otevírána nová budova Národního muzea na Václavském náměstí. V tentýž den zahajovala činnost Česká akademie věd a umění - právě v budově Národního muzea, pod jehož střechou pak desetiletí sídlila. Akademie vznikla díky daru a angažmá Josefa Hlávky. 15. květen 1891 byl velkým svátkem českého národa a Praha měla proč slavit."
Od Vltavy na Letenský vrch byla postavena lanovkaAreál výstaviště, který navrhl architekt František Thomayer, zabral téměř pětinu Stromovky. Stavbu provázely některé obtíže. Nejprve zatopila prostor výstaviště rozvodněná Vltava a krátce před otevřením začali stávkovat tesaři. Navzdory tomu však byla 15. května 1891 Jubilejní zemská výstava slavnostně zahájena Dvořákovými fanfárami a dlouhými oslavnými projevy.
Hlavním objektem výstaviště byl Průmyslový palác, postavený podle návrhu Bedřicha Munzbergra. Ten ve svém projektu skloubil montovanou a železnou konstrukci se skleněnou a cihlovou výplní. Ocelovou konstrukci vyrobila První českomoravská továrna na stroje v Praze. Ve výstavním listu, vydaném nakladatelem Josefem Vilímkem, se dokonce psalo, že Průmyslový palác náleží vedle Národního divadla a Národního muzea k největším pražským monumentům. A jaké byly hlavní exponáty výstavy? Odpovídá Milan Hlavačka z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK: "Na výstavě největší plochu zaujali živnostníci. Velký průmysl obsadil hlavně strojovnu a některé přilehlé výstavní kouty. Na výstavě byla zastoupena všechna tehdejší průmyslová odvětví kromě výroby automobilů a obráběcích strojů.
V 11 hodin se spustila Křižíkova fontánaVystavovaly se především parní stroje, cukrovarnické stroje, lihovarnické stroje, pivovarnické stroje, Ringhoferova továrna ze Smíchova vystavovala vagony. Na výstavišti byly poprvé všechny tyto stroje k vidění pohromadě."
V 11 hodin se spustila Křižíkova fontánaVystavovaly se především parní stroje, cukrovarnické stroje, lihovarnické stroje, pivovarnické stroje, Ringhoferova továrna ze Smíchova vystavovala vagony. Na výstavišti byly poprvé všechny tyto stroje k vidění pohromadě."
Jedním z nejrozvinutějších průmyslových odvětví, představených na jubilejní výstavě, bylo cukrovarnictví. Podle Milana Hlavačky šlo o typicky český průmysl, využívající řadu domácích technologií a vynálezů. "Tam byl jen český kapitál, z Čech se cukr exportoval. Druhou novinkou byl elektrotechnický průmysl. Výstava byla řadou elektrotechnických novinek vybavena. Na tom měl největší zásluhu František Křižík, který osvětloval celou výstavu a také zajišťoval dopravu. Instaloval v Praze první tramvaj, která jezdila z Letné na výstaviště. Nejvíc ale návštěvníci čekali na okamžik, až se v 11 hodin spustí Křižíkova světelná fontána, v níž tryskající vodu doprovázelo barevné osvětlení."
Petřínská rozhledna je volnou kopií slavné EiffelovkyCelá výstava byla ve znamení moderních technologií. Vedle již zmíněné elektrické dráhy byla od Vltavy na Letenský vrch postavena lanovka. Na Petříně byla souběžně s výstavou smontována železná rozhledna, která byla volnou kopií slavné Eiffelovky. Pro návštěvníky výstavy se otevřely nejrůznější atrakce včetně vzduchoplavecké arény, kde bylo možné absolvovat krátký let v upoutaném baloně.
S těmito moderními vymoženostmi kontrastoval historizující styl některých staveb, které projektoval hlavní architekt výstavy Antonín Wiehl. Z jeho dílny pocházela i monumentální vstupní brána výstaviště, která byla v roce 1952 z bezpečnostních důvodů stržena.
Antonín Wiehl byl hlavním architektem výstavyO výtvarnou stránku Jubilejní výstavy se postarali umělci generace Národního divadla v čele s Vojtěchem Hynaisem. Obrovskou pozornost vzbudil skanzen České chalupy, který byl modelován jako ukázka české lidové architektury. České chalupy se staly základem další - národopisné - výstavy.
S Jubilejní výstavou zavanul do provinční Prahy mezinárodní duch. Zvláštním vlakem z Vídně se přijel podívat dokonce sám císař František Josef I. Jubilejní výstava trvala plných pět měsíců a navštívilo ji téměř dva a půl milionu návštěvníků. O zhodnocení významu jubilejní výstavy pro další vývoj českého státu jsme na závěr požádali opět historika Milana Hlavačku: "Především šlo akci, kterou uspořádali Češi bez účasti Němců a jejich mentorování. Uvědomili si tím svoji vlastní sílu. První důsledek tedy zněl - bez Němců se obejdeme. Druhý důsledek byl v tom, že této akce se hojně zúčastnila Morava. Ne tím, že by vystavovala - šlo o českou zemskou výstavu - ale tím, že výstavu navštívila. A třetí efekt byl v tom, že v této době se láme česká politika a že z české politické scény v tomto roce - 1891 - mizí staročeši a na jejich místo přicházejí mladočeši. Paradoxem je, že ačkoliv výstavu organizovali staročeské špičky, politicky z ní profitovali mladočeši."
Velice podrobný popis přípravy výstavy a mnoho fotografií se nachází v knize Sto let práce zde
[editovat]
