STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN KLÁŠTERNÍ KNIHOVNY
Královská kanonie premonstrátů na Strahově, jehož je Strahovská knihovna nedílnou součástí, byla založen v r. 1143 olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem s podporou pražských biskupů Jana a Oty, českého knížete a pozdějšího krále Vladislava a jeho ženy Gertrudy. První komunita řeholních kanovníků přišla z porýnského kláštera ve Steinfeldu. Přes existenci několika románských kodexů z nejstarší "vrstvy" knihovny nemůžeme jednoznačně hovořit o vědomém kontinuálním vývoji knihovny, snad lze jen konstatovat, že původ fondů sahá až k samému založení kláštera. V průběhu staletí postihlo klášter několik katastrof, které nutně musely narušit plynulý vývoj. Na místě zřejmě dřevěných budov, které shořely při požáru v r. 1258, byl postaven románská stavba, která se od té doby stala nedílnou součástí pražského panoramatu. Klášter byl vypleněn v letech 1278 a 1306 cizími vojsky a v r. 1420 husitskými radikály z pražských měst. Poté byl během husitských válek opuštěn. Po 150 letech, kdy klášter bojoval o zachování existence, byl do opatského úřadu zvolen pozdější pražský arcibiskup Jan Lohelius (1586-1612), který se stal obnovitelem nejen samotného kláštera, ale i strahovské vzdělanosti.
V r. 1627 přenesl jeho nástupce Kašpar Questenberg ostatky zakladatele řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov. Sv. Norbert se stal jedním z českých zemských patronů a Strahov si mj. i tímto činem vydobyl zvláštní místo mezi ostatními premonstrátskými kláštery.
Snahy opata Questenberga a jeho pokračovatelů o vybudování knihovny byly zmařeny vpádem švédských vojsk generála Königsmarka v r. 1648, jimiž byla většina knižních sbírek odvezena na sever Evropy.
Knihy nashromážděné po Vestfálském míru se dočkaly v 70. letech 17. století důstojného uskladnění v nově vybudovaném knihovním sálu, který se dnes nazývá Teologický. Zhruba v téže době byl sepsán i knihovní řád.
Po rozsáhlých akvizicích v druhé polovině 17. a během 18. století si rostoucí fondy vyžádaly na konci 18. století výstavbu dalšího sálu, tzv. Filosofického. V téže době se klášter stal jedním z útočišť českého národního obrození, na Strahově představovaného bibliotekářem G. J. Dlabačem. Druhá polovina 19. a první polovina 20. stol. byly věnovány především katalogovému zpracování sbírek. Po r. 1950, kdy byly v Československu zrušeny řády a kongregace, jejich členové popravováni, internováni a vězněni a jejich majetek zabaven, byla Strahovská knihovna začleněna do nově založeného Památníku národního písemnictví, a klášterní archiv, hudební sbírka, obrazová galerie a exponáty byly rozprášeny do dalších státních institucí. Krátce po r. 1989 se po pádu komunismu v Československu objekty kláštera a další zabavený majetek včetně knihovny vrátily nebo vracejí v rámci nápravy některých majetkových křivd do rukou strahovských premonstrátů.
Strahovské knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihy jsou uloženy nejen v obou sálech, ale i v přilehlých depositářích. Podstatnou část fondů tvoří staré tisky z let 1501-1800. Cenný je i fond prvotisků (přes 1500 svazků) a rukopisů (cca 3000 svazků), které se uchovávají ve speciální tresorové místnosti.
V r. 1627 přenesl jeho nástupce Kašpar Questenberg ostatky zakladatele řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov. Sv. Norbert se stal jedním z českých zemských patronů a Strahov si mj. i tímto činem vydobyl zvláštní místo mezi ostatními premonstrátskými kláštery.
Snahy opata Questenberga a jeho pokračovatelů o vybudování knihovny byly zmařeny vpádem švédských vojsk generála Königsmarka v r. 1648, jimiž byla většina knižních sbírek odvezena na sever Evropy.
Knihy nashromážděné po Vestfálském míru se dočkaly v 70. letech 17. století důstojného uskladnění v nově vybudovaném knihovním sálu, který se dnes nazývá Teologický. Zhruba v téže době byl sepsán i knihovní řád.
Po rozsáhlých akvizicích v druhé polovině 17. a během 18. století si rostoucí fondy vyžádaly na konci 18. století výstavbu dalšího sálu, tzv. Filosofického. V téže době se klášter stal jedním z útočišť českého národního obrození, na Strahově představovaného bibliotekářem G. J. Dlabačem. Druhá polovina 19. a první polovina 20. stol. byly věnovány především katalogovému zpracování sbírek. Po r. 1950, kdy byly v Československu zrušeny řády a kongregace, jejich členové popravováni, internováni a vězněni a jejich majetek zabaven, byla Strahovská knihovna začleněna do nově založeného Památníku národního písemnictví, a klášterní archiv, hudební sbírka, obrazová galerie a exponáty byly rozprášeny do dalších státních institucí. Krátce po r. 1989 se po pádu komunismu v Československu objekty kláštera a další zabavený majetek včetně knihovny vrátily nebo vracejí v rámci nápravy některých majetkových křivd do rukou strahovských premonstrátů.
Strahovské knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihy jsou uloženy nejen v obou sálech, ale i v přilehlých depositářích. Podstatnou část fondů tvoří staré tisky z let 1501-1800. Cenný je i fond prvotisků (přes 1500 svazků) a rukopisů (cca 3000 svazků), které se uchovávají ve speciální tresorové místnosti.
TEOLOGICKÝ SÁL
Teologický sál byl postaven za opata Jeronýma Hirnhaima (1671-1679). Jeho architektem se stal Pražan italského původu Jan Dominik Orsi, jehož italská škola je patrná ze štukových kartuší. Barokní pojetí knihovny je reprezentováno policemi; knihy se na rozdíl od románského pokladnicového typu a gotického pultového začaly uskladňovat na výšku. Nad policemi lze spatřit zlacené dřevěné vyřezávané ozdoby s dřevěnými kartušemi. Jedná se o první knihovní pomůcku, protože obrázky v dřevěných kartuších s nápisy označovaly druh literatury, který byl v policích uložen. V téže době (1672) byl pro knihovnu sestaven opatem Hirnhaimem knihovní řád.
O 50 let později byl při příležitosti 100. výročí přenesení ostatků sv. Norberta (1727) prodloužen sál o několik metrů. Poté ho freskami vyzdobil strahovský premonstrát a malíř Siard Nosecký. Symbolicky a na základě citátů z Bible (především z Knihy Přísloví) a zčásti i filosofických traktátů zakladatele sálu opata Hirnhaima na nich demonstroval pravou moudrost, kterou člověk získává díky
zbožnosti, bázni před Bohem. Hirnahim ve svých traktátech oponoval scholastice a jejímu rozumářskému uchopení světa a pravdy, jež považoval za falešnou, nebo pyšnou moudrost. Poznáním světa chtěl dosáhnout cestou pravé pokorné zbožnosti. Člověk poučený vírou však musí budovat na vědění a vzdělávání. Knihovna je zobrazována na několika místech fresky jako symbol této cesty. Nad kovanými železnými vraty na protější straně knihovny je malý nápis: INITIUM SAPIENTIAE TIMOR DOMINI - počátek moudrosti je bázeň před Bohem. Paradoxem zůstává, že se filosofické spisy budovatele knihovny ocitly na indexu zakázaných knih a dostaly se tak do speciálních uzamčených skříní nad oběma sálovými dveřmi, které sám nechal instalovat. Po čase ale mohly být publikovány a staly se inspirací i pro Siarda Noseckého. Portrét Jeronýma Hirnhaima visí u prvního okna, Noseckého autoportrét u druhého.
Levé části sálu dominuje pozdě gotická dřevěná socha sv. Jana Evangelisty. Sepětí této sochy s knihovnou představuje tzv. sáčková vazba, kterou drží sv. Jan v levé ruce. Sáčková vazba, ač často zobrazována ve výtvarném umění, zachovala se v malém počtu exemplářů díky účelu, pro který byla vyráběna, tedy jako cestovní vazba. Buď byla zničena při cestách nebo odříznuta při zařazení do knižní sbírky. Na pravé straně stojí tzv. kompilační kolo, vyrobené přímo pro knihovnu v r. 1678 a užívané pro kompilaci čili sestavování textů. Na policích kola měl písař rozmístěny prameny, z nichž čerpal. Planetový mechanismus umožňuje při otáčení kola udržovat jeho police ve stále stejném úhlu, takže nedochází k sesuvu knih.
Po obou stranách Teologického sálu stojí řady glóbů, jak zemských, tak astronomických. Některé z nich jsou z dílny rotterdamské rodiny Blaeu, která se v 16. a 17. stol. v několika generacích specializovala na výrobu map, atlasů a glóbů. V Teologickém sálu je uloženo přes 18 000 svazků, podle jejichž obsahu byl sám pojmenován. Severní stěna je zaplněna výhradně různými vydáními Bible či jejích částí v mnoha jazycích.
V letech 1993-4 byl interiér restaurován, přičemž byly police úplně rozebrány a dřevo sanováno. Pod původní šedomodrou barvou byl již koncem 80. let odkryt původní červený lak, který - jakožto nejstarší vrstva - dostal přednost. Parkety z 20. století byly zaměněny historicky i esteticky bližší replikou původní barokní podlahy.
Původní návštěvnický okruh procházel všemi hlavními prostorami knihovny. Po dlouhodobých měřeních byl upraven do stávající podoby, neboť vlhkost v sálech během dne kolísala natolik, že byl ohrožen dobrý stav jak fresek, tak knižních vazeb.
O 50 let později byl při příležitosti 100. výročí přenesení ostatků sv. Norberta (1727) prodloužen sál o několik metrů. Poté ho freskami vyzdobil strahovský premonstrát a malíř Siard Nosecký. Symbolicky a na základě citátů z Bible (především z Knihy Přísloví) a zčásti i filosofických traktátů zakladatele sálu opata Hirnhaima na nich demonstroval pravou moudrost, kterou člověk získává díky
zbožnosti, bázni před Bohem. Hirnahim ve svých traktátech oponoval scholastice a jejímu rozumářskému uchopení světa a pravdy, jež považoval za falešnou, nebo pyšnou moudrost. Poznáním světa chtěl dosáhnout cestou pravé pokorné zbožnosti. Člověk poučený vírou však musí budovat na vědění a vzdělávání. Knihovna je zobrazována na několika místech fresky jako symbol této cesty. Nad kovanými železnými vraty na protější straně knihovny je malý nápis: INITIUM SAPIENTIAE TIMOR DOMINI - počátek moudrosti je bázeň před Bohem. Paradoxem zůstává, že se filosofické spisy budovatele knihovny ocitly na indexu zakázaných knih a dostaly se tak do speciálních uzamčených skříní nad oběma sálovými dveřmi, které sám nechal instalovat. Po čase ale mohly být publikovány a staly se inspirací i pro Siarda Noseckého. Portrét Jeronýma Hirnhaima visí u prvního okna, Noseckého autoportrét u druhého.Levé části sálu dominuje pozdě gotická dřevěná socha sv. Jana Evangelisty. Sepětí této sochy s knihovnou představuje tzv. sáčková vazba, kterou drží sv. Jan v levé ruce. Sáčková vazba, ač často zobrazována ve výtvarném umění, zachovala se v malém počtu exemplářů díky účelu, pro který byla vyráběna, tedy jako cestovní vazba. Buď byla zničena při cestách nebo odříznuta při zařazení do knižní sbírky. Na pravé straně stojí tzv. kompilační kolo, vyrobené přímo pro knihovnu v r. 1678 a užívané pro kompilaci čili sestavování textů. Na policích kola měl písař rozmístěny prameny, z nichž čerpal. Planetový mechanismus umožňuje při otáčení kola udržovat jeho police ve stále stejném úhlu, takže nedochází k sesuvu knih.
Po obou stranách Teologického sálu stojí řady glóbů, jak zemských, tak astronomických. Některé z nich jsou z dílny rotterdamské rodiny Blaeu, která se v 16. a 17. stol. v několika generacích specializovala na výrobu map, atlasů a glóbů. V Teologickém sálu je uloženo přes 18 000 svazků, podle jejichž obsahu byl sám pojmenován. Severní stěna je zaplněna výhradně různými vydáními Bible či jejích částí v mnoha jazycích.V letech 1993-4 byl interiér restaurován, přičemž byly police úplně rozebrány a dřevo sanováno. Pod původní šedomodrou barvou byl již koncem 80. let odkryt původní červený lak, který - jakožto nejstarší vrstva - dostal přednost. Parkety z 20. století byly zaměněny historicky i esteticky bližší replikou původní barokní podlahy.
Původní návštěvnický okruh procházel všemi hlavními prostorami knihovny. Po dlouhodobých měřeních byl upraven do stávající podoby, neboť vlhkost v sálech během dne kolísala natolik, že byl ohrožen dobrý stav jak fresek, tak knižních vazeb.
Detailní pohled do sálu zde.
KABINET KURIOZIT A SPOJOVACÍ CHODBA
Strahovský kabinet kuriozit byl zakoupen na Strahov z pozůstalosti barona Karla Jana Ebena v r. 1798. Kabinety kuriozit (Wunderkammer) představují přímé předchůdce novodobých museí. V jejich sbírkách se zrcadlí rudolfinská renesance se svým zájmem o tajemno a podivuhodnosti i počátky systematického pojetí přírodních věd.
Hned při vstupu do historické části jsou umístěny přírodovědné sbírky převážně mořské fauny, doplněné sbírkami hmyzu, minerálů a voskových napodobenin plodů. Zde se jeví jako skutečná kuriozita fantaskní dráček, vyráběný speciálními řezy z rejnoka (v minulosti býval mylně považován za preparované mládě blbouna nejapného - dodo ineptus). Mezi skříněmi visí i drátěná košile z 12. století a prsní brnění ze 17. století. Ve skříních jsou prezentovány sbírky "archeologické": keramika, pouta, husitské selské zbraně. Před vchodem do spojovací chodby je umístěn "rodokmen" premonstrátských klášterů pro léta 1120-1727 (v současné době probíhá jeho restaurování).
Ve spojovací chodbě můžeme spatřit řadu svazků s především s díly medicínskými, právnickými, alchymickými a metalurgickými. Na konci chodby je nad dveřmi portrét opata Kryšpína Fucka, který před polovinou 17. století splavnil horní tok Vltavy až do Prahy.
Napravo od něj je dendrologická knihovna čili xylotéka. Z 68 svazků, které připravil kolem r. 1825 Karel z Hinterlagenu, dokumentuje každý jednu dřevinu. Desky jsou ze dřeva příslušného stromu, hřbet s nápisem v latině a němčině tvoří kůra s lišejníky, dovnitř jsou vloženy kořeny, větve, listy, květenství, plody, řezy větví a případně škůdci. Na zadní stěně chodby za xylotékou můžeme spatřit Achbauerovu iluzivní perspektivní malbu z r. 1825, která prodlužuje chodbu pomocí optického klamu.
Hned při vstupu do historické části jsou umístěny přírodovědné sbírky převážně mořské fauny, doplněné sbírkami hmyzu, minerálů a voskových napodobenin plodů. Zde se jeví jako skutečná kuriozita fantaskní dráček, vyráběný speciálními řezy z rejnoka (v minulosti býval mylně považován za preparované mládě blbouna nejapného - dodo ineptus). Mezi skříněmi visí i drátěná košile z 12. století a prsní brnění ze 17. století. Ve skříních jsou prezentovány sbírky "archeologické": keramika, pouta, husitské selské zbraně. Před vchodem do spojovací chodby je umístěn "rodokmen" premonstrátských klášterů pro léta 1120-1727 (v současné době probíhá jeho restaurování).Ve spojovací chodbě můžeme spatřit řadu svazků s především s díly medicínskými, právnickými, alchymickými a metalurgickými. Na konci chodby je nad dveřmi portrét opata Kryšpína Fucka, který před polovinou 17. století splavnil horní tok Vltavy až do Prahy.
Napravo od něj je dendrologická knihovna čili xylotéka. Z 68 svazků, které připravil kolem r. 1825 Karel z Hinterlagenu, dokumentuje každý jednu dřevinu. Desky jsou ze dřeva příslušného stromu, hřbet s nápisem v latině a němčině tvoří kůra s lišejníky, dovnitř jsou vloženy kořeny, větve, listy, květenství, plody, řezy větví a případně škůdci. Na zadní stěně chodby za xylotékou můžeme spatřit Achbauerovu iluzivní perspektivní malbu z r. 1825, která prodlužuje chodbu pomocí optického klamu.
Na speciálním stojanu je prezentována faksimile Strahovského evangeliáře. Vznik tohoto kodexu, který je starší než český stát, je datován do let 860-865 do Trevíru, když ještě kolem r. 1100 byl majetkem tamního kostela sv. Martina. Mezi lety 980-5 byla do kodexu vevázána čtyři celostránková vyobrazení evangelistů. Tyto iluminace, reprezentující vrchol umění iluminace období otonské renesance, vytvořil jeden z nejvýznačnějších mistrů knižní malby raného středověku Mistr sv. Řehoře. Na gotické převazbě potažené červeným sametem jsou v rozích 4 velké emailové terče s románskými ornamenty (cca 1180), 4 bronzové románské sošky, 6 broušených křišťálů. Při převazbě dodatečně přidány sošky Ukřižovaného, Panny Marie a sv. Jana a 4 renesanční stříbrné medailony.Seskupení kuriozit v meziokní vévodí model válečné lodi z přelomu 17. a 18. stol., vedle které jsou umístěny vojenské exponáty: hlaveň děla z r. 1686, 5 dělových koulí a jezdecké boty snad z doby francouzského obléhání Prahy v r. 1742, 3 polská kopí, tatarský luk, lovecká kuše, přilby z přelomu 17. a 18. stol. a slovenská sekyra - valaška. Podél podesty leží přímý zub z narvala, v minulosti vydávaný za roh jednorožce, a preparované části těla velkých kytovců.
FILOSOFICKÝ SÁL
Opat Václav Mayer se v poslední čtvrtině 18. století rozhodl vybudovat pro četné přírůstky knihovny nové knihovní prostory. Nechal pro tento účel vystavět v Čechách naturalizovaným italským architektem Janem Ignáciem Palliardim na místě původní sýpky nynější Filosofický sál. Průčelí bylo postaveno již v r. 1783, ale po výhodné koupi knihovního interiéru z ořechového dřeva, který nechal opat přivézt ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, přizpůsobil rozměry budoucího sálu rozměrům polic. Interiér byl instalován v letech 1794-1797 jeho původním autorem Janem Lahoferem z Tasovic a upraven do raně klasicistní podoby. Udivující rozměry sálu (délka 32 m, šířka 10 m, výška 14 m) jsou umocněny monumentální nástropní malbou, kterou vytvořil vídeňský malíř Anton Maulbertsch během 6 měsíců roku 1794 jen s jedním pomocníkem. Nejvyšší řady knih jsou přístupné pouze z galerie, na níž vedou v obou rozích zbudovaná skrytá spirálovitá schodiště, maskovaná falešnými hřbety knih.
Malba "Duchovní vývoj lidstva" ve zkratce zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání od nejstarších dob až do doby založení sálu. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. Jako záruka tomuto hledání je postavena do středu malby Boží Prozřetelnost, obklopená ctnostmi a neřestmi. Vývoj lidstva počíná jeho úsvitem, který je pochopitelně spojen se starozákonními motivy. V centru dění jsou tu desky s Desatero přikázáními a Mojžíš, za nimi se nachází Archa úmluvy. Mezi dalšími je tu vyobrazen Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David. Na levé straně sledujeme vývoj řecké civilizace od mythických dob přes dobu Alexandra Velikého (zpodobněn v přítomnosti svého učitele Aristotela) až k filosofům Sokratovi, Diogenovi a Démokritovi. Na pravé straně je zobrazen vývoj věd (např. Aeskulapos, Pythagoras, Sokrates ve vězení). U nápisu Wenceslaus secundus, hic primus, který sděluje, že zakladatel sálu Václav Mayer byl druhým opatem se jménem Václav, v knihovně však prvním, je zobrazena skupina poražených bludařů jako narážka na francouzské encyklopedisty. Jejich Encyklopedie je však uložena v sále mezi prvními svazky, což svědčí o liberalitě tehdejšího ovzduší na Strahově. Na protější straně lze vidět především novozákonní motiv - řeč sv. Pavla u oltáře neznámého boha na Areopagu v Athénách. V pravém rohu stojí český zemský patron sv. Václav, v levé ruce třímá prapor se svatováclavskou orlicí. Stařena u jeho pravé ruky je jeho babička, sv. Ludmila. Pod ním, mezi čtyřmi církevními Otci Jeronýmem, Ambrožem, Augustinem a Řehořem stojí i sv. Metoděj, který christianizoval Velkou Moravu, a druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Jako poslední v řadě s ozářenou tváří a s opatskou berlou v ruce hledí do sálu jeho zakladatel opat Václav Mayer. Napravo od něj klečí další čeští zemští patroni sv. Jan Nepomucký a sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu.
Na přelomu 18. a 19. století se knihovna stala proslulou v evropském kulturním prostředí. Četné návštěvy významných osobností byly již od r. 1792 zachycovány v nejstarší knize návštěv. Do knihovně, které ovšem vládla klášterní klausura, byl zprvu ženám přístup umožňován jen sporadicky. Jednou z prvních byla překvapivě lady Emmy Hamilton, která knihovnu navštívila v r. 1800 spolu se svým manželem, britským archeologem a státníkem, sirem Williamem Hamiltonem, a se svým milencem, vítězem od Trafalgaru, admirálem lordem Horatiem Nelsonem. Další významnou ženou, která prošla knihovnou 17. června 1812 byla rakouská princezna a choť Napoleona Bonaparte Marie Ludvika. Na podzim téhož roku poslala Strahovské knihovně kromě dalších knih a vídeňského porcelánového servisu čtyřsvazkové dílo o prvním museu v Louvru. Když byla tato exklusivní publikace dokončena, rozkázal Napoleon údajně zničit celý náklad a ponechal si pouze tři nebo čtyři kompletní řady. Obával se totiž, že jeho pověst bude poškozena tím, že je v díle uveden původ celé řady exponátů, uloupených především v Itálii. Knižní dar byl uložen v přebudované vysoké skříni, která dominuje ostatnímu nábytku v sále.
V sálu je umístěna busta strahovského bibliotekáře a archiváře převora Cyrila Straky, který se podílel významnou měrou nejen na katalogizačních pracích, ale i na zpřístupňování knihovních a archivních materiálů veřejnosti především v první čtvrtině 20. století. Byl také jedním z nejlepších znalců české knižní vazby.
Právě on pojmenoval oba sály podle tradičního rozdělení studií na filosofická a teologická. Kromě filosofie, která prapůvodně v sobě slučovala všechny vědy, tu můžeme najít díla i z oblasti dalších věd, které byly v rámci filosofického kursu vyučovány na universitách, tedy astronomická, matematická, historická, filologická a další. Celkový počet svazků v tomto sále přesahuje 42 000 kusů.
Malba "Duchovní vývoj lidstva" ve zkratce zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání od nejstarších dob až do doby založení sálu. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. Jako záruka tomuto hledání je postavena do středu malby Boží Prozřetelnost, obklopená ctnostmi a neřestmi. Vývoj lidstva počíná jeho úsvitem, který je pochopitelně spojen se starozákonními motivy. V centru dění jsou tu desky s Desatero přikázáními a Mojžíš, za nimi se nachází Archa úmluvy. Mezi dalšími je tu vyobrazen Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David. Na levé straně sledujeme vývoj řecké civilizace od mythických dob přes dobu Alexandra Velikého (zpodobněn v přítomnosti svého učitele Aristotela) až k filosofům Sokratovi, Diogenovi a Démokritovi. Na pravé straně je zobrazen vývoj věd (např. Aeskulapos, Pythagoras, Sokrates ve vězení). U nápisu Wenceslaus secundus, hic primus, který sděluje, že zakladatel sálu Václav Mayer byl druhým opatem se jménem Václav, v knihovně však prvním, je zobrazena skupina poražených bludařů jako narážka na francouzské encyklopedisty. Jejich Encyklopedie je však uložena v sále mezi prvními svazky, což svědčí o liberalitě tehdejšího ovzduší na Strahově. Na protější straně lze vidět především novozákonní motiv - řeč sv. Pavla u oltáře neznámého boha na Areopagu v Athénách. V pravém rohu stojí český zemský patron sv. Václav, v levé ruce třímá prapor se svatováclavskou orlicí. Stařena u jeho pravé ruky je jeho babička, sv. Ludmila. Pod ním, mezi čtyřmi církevními Otci Jeronýmem, Ambrožem, Augustinem a Řehořem stojí i sv. Metoděj, který christianizoval Velkou Moravu, a druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Jako poslední v řadě s ozářenou tváří a s opatskou berlou v ruce hledí do sálu jeho zakladatel opat Václav Mayer. Napravo od něj klečí další čeští zemští patroni sv. Jan Nepomucký a sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu.
Na přelomu 18. a 19. století se knihovna stala proslulou v evropském kulturním prostředí. Četné návštěvy významných osobností byly již od r. 1792 zachycovány v nejstarší knize návštěv. Do knihovně, které ovšem vládla klášterní klausura, byl zprvu ženám přístup umožňován jen sporadicky. Jednou z prvních byla překvapivě lady Emmy Hamilton, která knihovnu navštívila v r. 1800 spolu se svým manželem, britským archeologem a státníkem, sirem Williamem Hamiltonem, a se svým milencem, vítězem od Trafalgaru, admirálem lordem Horatiem Nelsonem. Další významnou ženou, která prošla knihovnou 17. června 1812 byla rakouská princezna a choť Napoleona Bonaparte Marie Ludvika. Na podzim téhož roku poslala Strahovské knihovně kromě dalších knih a vídeňského porcelánového servisu čtyřsvazkové dílo o prvním museu v Louvru. Když byla tato exklusivní publikace dokončena, rozkázal Napoleon údajně zničit celý náklad a ponechal si pouze tři nebo čtyři kompletní řady. Obával se totiž, že jeho pověst bude poškozena tím, že je v díle uveden původ celé řady exponátů, uloupených především v Itálii. Knižní dar byl uložen v přebudované vysoké skříni, která dominuje ostatnímu nábytku v sále.V sálu je umístěna busta strahovského bibliotekáře a archiváře převora Cyrila Straky, který se podílel významnou měrou nejen na katalogizačních pracích, ale i na zpřístupňování knihovních a archivních materiálů veřejnosti především v první čtvrtině 20. století. Byl také jedním z nejlepších znalců české knižní vazby.
Právě on pojmenoval oba sály podle tradičního rozdělení studií na filosofická a teologická. Kromě filosofie, která prapůvodně v sobě slučovala všechny vědy, tu můžeme najít díla i z oblasti dalších věd, které byly v rámci filosofického kursu vyučovány na universitách, tedy astronomická, matematická, historická, filologická a další. Celkový počet svazků v tomto sále přesahuje 42 000 kusů.
Detailní pohled do Filosofického sálu zde.
STUDOVNA
Vzhledem k tomu, že Strahovská knihovna nepůjčuje svazky kvůli mimořádné povaze a ceně sbírek mimo klášter, je pro veřejnost pro účely studia knih z jejích fondů otevřena studovna.
Otvírací doba
Po zavřeno
Út 9-16
St zavřeno
Čt 9-16
Pá 13-16
Spojení
telefon: 233107750, 233107710
fax: 233107750
telefon: 233107750, 233107710
fax: 233107750
Knihy ke studiu je možno objednávat také e-mailem: jan@strahovskyklaster.cz,filip@strahovskyklaster.cz nebo hedvika@strahovskyklaster.cz. Objednávky rukopisů a signatur začínajících písmenem D nebo sigma adresujte nahedvika@strahovskyklaster.cz nebo honza@strahovskyklaster.cz. Vzhledem k přestěhování některých depozitářů je nutno objednávat i mailem knihy alespoň jeden celý den předem, tj. objednávky, které dojdou odpoledne před dnem studia nebo téhož dne ráno, budou do studovny expedovány až na další otvírací den.
Pomůcky
Pro vyhledávání titulů je veřejnosti ve studovně k dispozici lístkový katalog doplňovaný (kromě několika výjimek) do r. 1950. Jedná se o autorský katalog s křížovými odkazy u některých významných hesel (např. Praha, Čechy, apod.). Obsahuje také díla rukopisná a prvotisky. Po písmeno M včetně je převeden do elektronické podoby a zpřístupněn pouze v databázi systému Clavius, stejně jako větší část přírůstků knihovny od roku 1991.
Rukopisná sbírka je také ze tří pětin zpřístupněna v tištěném katalogu B. Ryby, iluminované rukopisy v Katalogu iluminovaných rukopisů P. Brodského a J. Pařeza, digitalizované rukopisy v databázi Manuscriptorium. Přírůstky od r. 1992 jsou k dispozici jednak v přírůstkovém seznamu, část jich je zkatalogizována.
Příruční knihovna studovny obsahuje běžnou odbornou a encyklopedickou literaturu vztahující se k povaze historické knižní sbírky, navíc však obsahuje některé speciální tituly, především oddělení praemonstratensia, dále s několika desideráty celé řady některých periodik (Analecta Praemonstratensia, Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen-Mähren-Schlesien, Sborník Historického kroužku), encyklopedie (Encyclopaedia Britanica, Brockhaus) a oborové encyklopedické práce a slovníky (Allgemeines Künstlerlexikon, Lexikon für Theologie und Kirche, Theologische Realenzyklopädie, Historisches Wörterbuch der Philosophie, Lexikon des Mittelalters, Dizionario degli istituti di perfezione) a další díla syntetické povahy z oblasti dějin, dějin umění, pomocných věd historických a teologie.
Pro vyhledávání titulů je veřejnosti ve studovně k dispozici lístkový katalog doplňovaný (kromě několika výjimek) do r. 1950. Jedná se o autorský katalog s křížovými odkazy u některých významných hesel (např. Praha, Čechy, apod.). Obsahuje také díla rukopisná a prvotisky. Po písmeno M včetně je převeden do elektronické podoby a zpřístupněn pouze v databázi systému Clavius, stejně jako větší část přírůstků knihovny od roku 1991.
Rukopisná sbírka je také ze tří pětin zpřístupněna v tištěném katalogu B. Ryby, iluminované rukopisy v Katalogu iluminovaných rukopisů P. Brodského a J. Pařeza, digitalizované rukopisy v databázi Manuscriptorium. Přírůstky od r. 1992 jsou k dispozici jednak v přírůstkovém seznamu, část jich je zkatalogizována.
Příruční knihovna studovny obsahuje běžnou odbornou a encyklopedickou literaturu vztahující se k povaze historické knižní sbírky, navíc však obsahuje některé speciální tituly, především oddělení praemonstratensia, dále s několika desideráty celé řady některých periodik (Analecta Praemonstratensia, Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen-Mähren-Schlesien, Sborník Historického kroužku), encyklopedie (Encyclopaedia Britanica, Brockhaus) a oborové encyklopedické práce a slovníky (Allgemeines Künstlerlexikon, Lexikon für Theologie und Kirche, Theologische Realenzyklopädie, Historisches Wörterbuch der Philosophie, Lexikon des Mittelalters, Dizionario degli istituti di perfezione) a další díla syntetické povahy z oblasti dějin, dějin umění, pomocných věd historických a teologie.
Reprografické a fotografické služby:
Fotokopie (xerox): A4 - 4 Kč; A3 - 5 Kč
Fotokopie (xerox): A4 - 4 Kč; A3 - 5 Kč
Možnost zhotovování reprodukcí a jejich objednávky lze dohodnout ve studovně.
Přístup ke katalogu a fondům knihovny
KATALOG STRAHOVSKÉ KNIHOVNY
Před několika lety začala Strahovská knihovna s převodem starého lístkového katalogu (viz Studovna) do elektronické podoby. Jedná se o časově náročnou a dlouhodobou záležitost, v současné době jsou dokončeny téměř dvě třetiny. Nově získané knihy se od roku 1991 podchycovaly nejdříve formou přírůstkového seznamu v textovém editoru, později se přikročilo ke katalogizaci. Akviziční profil tvoří zejména literatura teologická, obecné příručky a speciální příručky ke studiu vlastních historických fondů (také zahraniční literatura). Ve fondu je dále zahrnura uměleckohistorická literatura získaná z darů a pozůstalostí (především se jedná o dar Jaroslava Stacha - signatura S a Emanuela Pocheho - signatura P) a lužickosrbská literatura z pozůstalosti Dr. Zdeňka Boháče (signatura IIB). V roce 2002 se přešlo na zpracování v knihovnickém systému Clavius, který výhledově umožňuje integrovat všechny dosavadní složky knižní evidence.
V katalogu v současné době najdete:
- záznamy z autorského lístkového katalogu od písmena A do písmena M (všechny rukopisy, prvotisky, staré tisky a tisky 19. a 20. století, které knihovna získala do roku 1950)
- zkatalogizované přírůstky od roku 1991 do roku 2001 (převážně knihy od 19. století do současnosti)
- všechny přírůstky (i nezkatalogizované) od začátku roku 2002
V katalogu zatím nenajdete:
- záznamy z lístkového katalogu od písmena N do konce abecedy (průběžně se doplňuje)
- záznamy týkající se některých knihovních celků, které Strahovská knihovna získala darem po roce 1990 (z významnějších např. římská knihovna Velehradu, část rukopisné sbírky pražských karmelitek, části knihoven některých františkánských konventů apod., k těmto fondům existují většinou interní pomůcky, přístupné po dohodě s příslušnými pracovníky)
Nedostatky současného stavu zpracování, na které bychom chtěli upozornit:
- záznamy převzaté z lístkového katalogu obsahují často jenom minimum údajů, zvláště se to týká rukopisů, kde záznamy nevyhovují současným standardům a do databáze byly přejaty spíše pro úplnost. V případě rukopisů se odkazuje tam, kde je to možné, na Soupis rukopisů Strahovské knihovny III.-V. Bohumila Ryby (Praha 1970 –1979).
- při konverzi dat do knihovnického systému, který knihovna v současné době používá, mohlo dojít k drobným změnám ve struktuře záznamu, které se průběžně opravují. Při neúspěšném podrobném vyhledávání proto doporučujeme zvolit širší zadání.
DIGITALIZOVANÉ RUKOPISY A VZÁCNÉ TISKY
S podporou grantu Ministerstva kultury České republiky začala od roku 2001 digitalizace nejcennějších rukopisů a tisků z fondů Strahovské knihovny. V první řadě se jedná o digitalizaci středověkých rukopisů a unikátních památek podléhajících vzhledem k materiálu zkáze (např. soubor kreseb Jana Rudolfa Šporka). Všechny digitalizované rukopisy a tisky naleznete na stránkách http://www.manuscriptorium.com
Průběh rekonstrukce
strahovskaknihovna.eu / Průběh rekonstrukce
Restaurování Filozofického sálu provádí na základě výsledků výběrového řízení firma GEMA ART GROUP a. s. Rekonstrukce začala 7. července 2009. V první fázi budou provedeny přípravné práce, demontáž parketové podlahy a odstěhování knih ze sálu.
Červenec 2009: ze sálu byl odstěhován mobiliář, částečně odstěhovány knihy, a probíhala pasportizace a zaměření parketové podlahy. Podlaha se skládá z 556 parketových čtverců (dohromady je to více než deset tisíc jednotlivých kusů dřeva), které jsou na vrstvě pilin upevněny na spodní prkenné podlaze. Parketové čtverce budou demontovány a restaurátorsky ošetřeny.
Srpen 2009: ze sálu byly odstěhovány zbylé knihy a postaveno lešení pro snadnější přístup restaurátorů ke skříním. Byla demontována parketová podlaha. Probíhá pasportizace a detailní průzkum skříní.
Září 2009: bylo provedeno roztřídění parketových čtverců kazetové podlahy do čtyř skupin podle míry poškození. Pro každou ze čtyř skupin se na vybraném vzorku parket provádí zkouška čištění a restaurování, následně bude provedeno restaurování v plném rozsahu. V celém sále bylo namontováno lešení. Byl zhotoven restaurátorský průzkum mobiliáře (např. dřevěných historických skříní), provádí se průzkum kazetové podlahy a rovněž byl zahájen průzkum nástropní malby.
Říjen 2009: Ze skříní byly částečně demontovány odnímatelné ozdobné prvky a restaurátoři začali s odstraňováním vrstev starých laků. Pokračoval průzkum nástropní malby, především s ohledem na rozsah novějších přemaleb, na stará zatečení a poškození malby a na praskliny v klenbě.
Listopad a prosinec 2009: Probíhá snímání starých laků a nátěrů z knihovních skříní, byly demontovány odnímatelné prvky, u nichž je nutné provést další opravy (dvířka od spodních částí skříní, police na knihy, zábradlí na galerii, kde se bude vyměňovat podlaha). Nástropní malba byla očištěna od prachu a nečistot a z praskliny, která bude nově ošetřena, vyňaty vypadávající části tmelů.
Leden až březen 2010: Po očištění knihovních skříní jsou vnitřky výklenků na knihy nově natírány modrou barvou ve stejném odstínu jako předchozí s odolnějším složením. Začíná obnova zlacení neodnímatelných dekorativních prvků, schválena je definitivní úprava povrchů skříní. Prasklina na nástropní malbě byla zatmelena.
Duben a květen 2010: Bylo dokončeno restaurování nástropní malby a sňato lešení, které ji zakrývalo. Přes pokračující restaurátorské práce na skříních je opravená malba nyní viditelná i pro běžné návštěvníky knihovny.
Červen a červenec 2010: Probíhají finální povrchové úpravy korunní římsy a táflování ve dveřních a okenních nikách. Pokračují restaurátorské práce na historických knihovních skříních a kazetové parketové podlaze. V červenci jsou prováděny také zlatnické práce na řadě historických prvků (například na táflování v okenních nikách, na římse a zábradlí na ochozu, na knihovních policích). V restaurátorských ateliérech pokračují práce na dřevených sochách andělů (v životní velikosti).
Srpen a září 2010: Byla dokončena povrchová úprava skříní (kromě odnímatelných prvků, jejichž pozlacování ještě probíhá), dokončuje se povrchová úprava dveří a dvířek. Na začátku září začalo stěhování knih zpět do sálu. Bylo nainstalováno a odzkoušeno nové osvětlení. Postupně je demontováno lešení a osazována podlaha na galerii.
Říjen a listopad 2010: Knihy byly nastěhovány zpět do sálu, dokončeno zlacení skříní a odnímatelných prvků, které byly připevněny zpět na původní místa. V závěrečné fázi rekonstrukce byla nazpět osazena parketová podlaha.
Po slavnostním otevření 9. prosince 2010 je knihovna opět zpřístupněna veřejnosti.
Královská kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi nejstarší doposud existující kláštery 
premonstrátského řádu na světě. Od založení v roce 1143 nebyla kontinuita její existence prakticky přerušena. Vzdorovala požárům, válkám, i zvůli komunistického režimu. I když několikrát nemohli její členové žít ve svém klášteře, shromažďovali se jinde, všude, kde to bylo možné a v nich přetrvala kanonie vždy do návratu členů zpět do klášterních zdí.
premonstrátského řádu na světě. Od založení v roce 1143 nebyla kontinuita její existence prakticky přerušena. Vzdorovala požárům, válkám, i zvůli komunistického režimu. I když několikrát nemohli její členové žít ve svém klášteře, shromažďovali se jinde, všude, kde to bylo možné a v nich přetrvala kanonie vždy do návratu členů zpět do klášterních zdí.
Premonstráti jako řád řeholních kanovníků, který založil v roce 1120sv. Norbert, jsou nedílnou součástí římsko-katolické církve nejen jako organizačně právní a svébytná jednotka, ale především jako její nedílná součást ve smyslu duchovním.
Již od svého založení, které bylo vždy vnímáno jako snaha o reformu kanovnického a kněžského života, se premonstráti snažili žít svůj život v duchu tzv. premonstrátského patera. Jde o intenzivní život liturgický, kající, eucharistický, mariánský a apoštolský.
Ani Strahovský klášter a jeho členové nechtějí být jinými.
Slavná liturgie konaná každý den v basilice Nanebevzetí Panny Marie a hluboké prožívání života eucharistického a mariánského tvoří předpoklad k životu apoštolskému, tj. ke hlásání Kristova evangelia. Strahovští premonstráti působí v tomto duchu na farách klášteru svěřených, ale i na farách v různých diecézích v Čechách, na Moravě a Slovensku, v Rakousku a Německu.
Zdrojem a centrem jejich života je konvent na Strahově, kde probíhá výchova a výuka noviců a kleriků, kde
sídlí opat a představitelé celé kanonie. Dnes je opatem, již sedmdesátým v pořadí, Michael Josef Pojezdný. Při řízení kanonie mu pomáhají převor, podpřevor a provisor. Výuku a výchovu dorostu mají na starosti magistr noviců a magistr kleriků. K 1. lednu 2008 měla strahovská kanonie 74 členů.
sídlí opat a představitelé celé kanonie. Dnes je opatem, již sedmdesátým v pořadí, Michael Josef Pojezdný. Při řízení kanonie mu pomáhají převor, podpřevor a provisor. Výuku a výchovu dorostu mají na starosti magistr noviců a magistr kleriků. K 1. lednu 2008 měla strahovská kanonie 74 členů.Další zajímavé strany a odkazy
Premonstráti
Strahovský klášter / Klášter / Premonstráti
Počátek druhého tisíciletí byl v Církvi dobou reformních hnutí, spojenou s rozvojem klášterů jako center duchovního i intelektuálního života, vznikem pozoruhodných sakrálních staveb a intenzivní christianizací Evropy. Propojení církve a světské moci však vedlo k boji o investituru (tj. o to, zda o církevních představených mohou rozhodovat představitelé světské nebo duchovní moci), nepotismu (obsazování církevních úřadů na základě příbuzenských svazků) a simonii (obchod s církevními úřady a hodnostmi). Představitelé reformních hnutí bojovali právě proti těmto zlořádům.
K mimořádným reformátorům té doby patří také Norbert z Xanten, zakladatel premonstrátského řádu.
Do Čech se premonstráti dostali díky olomouckému biskupovi Jindřichovi Zdíkovi za vydatné podpory krále Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy. Na Strahov v Praze byli pozváni první řeholníci z německého Steinfeldu roku 1142. Brzy je ze Strahova založena Litomyšl (1145) a z ní Hradisko (1150). Dále v roce 1190 vzniká klášter Louka u Znojma, 1193 Teplá a později 1209 Zábrdovice. Ze Zábrdovic byl založen ženský klášter v Nové Říši (1211), který se v roce 1733 stal – již jako kanonie mužská – opatstvím. Ze Steinfeldu vzniká také další založení v Čechách a to Želiv (1149), odkud je v roce 1187 založeno Milevsko. Z ženských klášterů to byly kromě Nové Říše Doksany (krátce po Strahovu, asi 1143-1144), Louňovice (kolem 1150), Kounice (1181) a Chotěšov (v prvním desetiletí 13. století).
Roku 1126 nastupuje na Norbertovo místo v čele řádu jeho nejbližší spolupracovník Hugo de Fosses, který se roku 1128 stává opatem v Premontré. Jeho hlavním úkolem bylo vtisknout řádu jednotnou strukturu. Do té doby tvořily jednotlivé komunity spíše samostatná společenství. Hugo vytvořil jednotnou organizaci a strukturu řádu, řízeného pomocí generálních kapitul. V čele řádu stál generální opat , kterým byl až do Francouzské revoluce vždy opat v Prémontré. V Prémontré se jednou ročně pořádala generální kapitula, na níž se projednávaly aktuální záležitosti řádu. V Hugově redakci vznikají první Statuta - Stanovy, asi krátce po tom, co se stal opatem v Prémontré.
Ve 13. století byl řád rozdělen na cirkárie (spojení klášterů na základě regionálních nebo jazykových hledisek). Generální opat vykonával právní moc nade všemi cirkáriemi. Rozdělení na cirkárie se uplatňuje do současnosti, stejně jako základní prvky struktury řádu.
Podobně jako v dějinách církve můžeme sledovat i v dějinách premonstrátského řádu období rozkvětu i úpadku a následujícího vzrůstu. Největším rozmachem řádu bylo období do 14. století, kdy kláštery nejen počtem (více než 3.000 klášterů), ale i kvalitou svého života a svým působením přispívaly k prohlubování náboženského a kulturního vzrůstu svého blízkého i vzdáleného okolí. V 15. a 16. století dochází v řádu ke krizi, způsobené jak vnějšími (reformace, na našem území husitské války), tak vnitřními (úpadek života společenství, dosazování ne vždy vhodných představených -– institut tzv. komendatárních opatů) příčinami. V 17. století získávají některé cirkárie práva generálních kapitul, což mělo za následek oslabení centralizace řádu. Přesto až do poslední čtvrtiny 18. století lze hovořit o jeho stabilizaci. Během následujících desetiletí postihlo premonstráty rozsáhlé rušení klášterů: ve Francii se jednalo o násilnou likvidaci v době Francouzské revoluce (Prémontré bylo zrušeno roku 1790), v zemích habsburské monarchie o mnohdy necitlivé církevně-reformní zásahy Josefa II., na území Německa pak o sekularizaci v rámci válečných reparací v prvních letech 19. století. Po roce 1835 zbylo v celém řádu pouze 9 mužských a 6 ženských klášterů. V tomto období se ale opět ukazuje úsilí o obnovu řádu a řeholního života. Ne všechny snahy byly úspěšné, přesto se řeholní život vrací do Belgie, Francie, Německa atd. Řádovou jednotu se podařilo obnovit díky papežům Piovi IX. a Lvu XIII., který svolal roku 1883 všechny opaty na generální kapitulu do Vídně. V čele řádu stanul strahovský opat Zikmund Starý.
Pro premonstráty v Čechách a na Moravě znamenalo období konce 19. století a první poloviny 20. století přes dílčí problémy dobu rozvoje. Řeholníkům se podařilo přečkat 2. světovou válku (někteří z nich byli uvězněni a zahynuli v koncentračních táborech), daleko horší hrozbu však představoval komunistický režim. V roce 1950 byly všechny mužské řehole v tehdejším Československu násilně rozehnány, řada premonstrátů byla nespravedlivě odsouzena ve vykonstruovaných procesech. Strahovský opat Bohuslav Jarolímek ve vězení zemřel. Jednotlivé komunity pokračovaly více či méně úspěšně ve své činnosti v ilegalitě, takže se po roce 1989 mohly vrátit do svých klášterů a začít s obnovou řádového života.
V dnešní době se opět u nás navazuje na tuto jistě bohatou řádovou tradici. O životaschopnosti řádu svědčí mimo jiné i misie, které se nacházejí v Africe, Brazílii, Jižní Americe i Indii a jsou podporovány kláštery z Evropy a Severní Ameriky. Řád má v současné době asi 1330 řeholníků a 374 řeholnic.
Strahovská kanonie má dnes 74 členů. Většina působí na farách v Čechách, na Moravě, ale i na Slovensku (premonstráti spravují např. faru v Jihlavě nebo poutní místo Svatý Kopeček u Olomouce). Ke kanonii patří také dva závislé domy v Milevsku a v Holíči ve Slovenské republice, duchovní správa je vykonávána také v obnoveném ženském premonstrátském klášteře v Doksanech. V čele kanonie je opat Michael Josef Pojezdný.
Strahovská knihovna, archiv a další sbírky
Strahovský klášter / Strahovská knihovna, archiv a další sbírky
Gigapixelová panoramatická fotografie Copyright (c) 2011 Jeffrey Martin a 360Cities.net. Pro více informací o tom, jak byla tato fotografie vytvořena, si přečtěte text pod fotografií v plném rozlišení. / Gigapixel panoramic photo copyright (c) 2011 Jeffrey Martin and 360Cities.net. For more information about how this gigapixel photo was made, and to see the full resolution version, please click here.
