V opevnění bývaly po 60 m hranolové věže. Několik se jich zachovalo - např. v Bartolomějské 10.
dodnes se nedochoval - byla v něm kovárna a strážnice. Později slavná kavárna Union ( majitel Fr. Brauner)
Platýz - 1. nájemní dům v Praze. Původně renes. V 18. stol. zakopány příkopy - mění se z poněkud páchnoucí okrajové části města v opak - luxusní.
Sova na bidélku - když byla dolů - garáže byly obsazené.
Motiv slunce na dveřích přišel z Francie (empír)
Kostel sv. Martina - původně románský, protestanský - poprvé přijímání podobojí r. 1414.
Za Josefa II. zrušen.1905 - rekonstruován do původní podoby.
Ze strany patrná strážní věž.Původně ke dveřím ze strany vedly schody.
Bartolomějská - u hradeb, původně spíše chudinská čtvrť. Byly tu vykřičené domy. Jan Milíč je odkoupil a udělal z nich školu kazatelů a útočiště kajících se žen.
Po roce 1660 zde vybudovali jezuité konvikt, internát pro mladé studenty (čp. 291). Rozlehlá budova zasahovala i do sousední Bartolomějské. Viz Bartolomějská.
Původní název ulice, která dnes spojuje ulici Divadelní s Betlémským náměstím, byl ulice sv. Kříže. Stejnojmenná rotunda z přelomu 11. a 12. století zdobí nároží s ulicí Karoliny Světlé. O rotundě více u této ulice. V 17. století se kratší západní část ulice za rotundou jmenovala Horní Solní podle skladu soli, jenž zde byl v 17. a 18. stoltí umístěn. V 17. století uplatňuje se rovněž název Dolní Konviktská, aby se tak odlišila od dnešní Bartolomějské, která se tehdy nazývala Horní Konviktská. V 2. polovině 18. století, když sousední rovnoběžná ulice přijala jméno Bartolomějská, platí pro celou tuto ulici název Konviktská. Současná přímá podoba ulice byla vyměřena v roce 1880. Zdejší konvikt, k němuž přistavěli v roce 1731 jezuité kostel sv. Bartoloměje, plnil svou funkci až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773.
Krásná barokní okna - kasule - tvar houslí - typické pro K.I. Diezen.Horní okno - termální - odvozeno od oken lázní v Římě.
Po r. 1773 - využíváno pro kulturní potřeby - hrál tu Beethoven, Wagner - než byl postaven Žofín.
Od roku 1854 - převzat řádem Šedivých sester - pečují o nemocné - dodnes.
V době komunismu - zde STB prováděla výslechy.
Betlémská kaple - 1391 - síňový prostor (unikátní), jen česká kázání.
Od 1661 - součást Jezuitského semináře u sv. Václava. 1786 - zbourána ( dřevo)
Vých a záp. stěna se zachovala , uvnitř částečně i s freskami.
1950- 2 - rekonstrukce - Jan Frágner ( rek. i Karolinum)
Dúm u kazatelů / klub architektů) - nádherný zachovalý gotický dům.
Kostel sv Anny - původně tu byli Templáři. Po nich Dominikánky. Kostel jednolodní , jednoduchý. Při poslední rekonstr. 2004 datován nejstarší krov v ČR ( 1330), zbytek věže, původní cihlový štít.1773 - klášter zrušen - tiskárna Jana Ferd. Šelfelda.4 patra.
Do roku 1795 komplex budov sloužil jako byty (mj. zde bydlela Karolina Světlá), poté zde byla zřízena tiskárna, kde byly vydávány mj. Schönfeldské císařské královské poštovní Noviny. V roce 1834 se tiskárna stala největší v tehdejším Rakouském císařství. Kolem roku 1876 byly do vnitřního prostoru bývalého kostela nainstalována čtyři dřevěná patra.
Dodnes se zachoval gotický krov a částečně i nástěnné malby ze 70. let 14. století. Současným majitelem objektu je Národní divadlo, které ho na 99 let za symbolickou korunu ročně pronajalo Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Ta financovala první etapu rekonstrukce, která proběhla v letech 2002 - 2004 a zahrnovala také vybourání dřevěných pater.
Prostor slouží jako kulturní centrum nazvané Pražská křižovatka.
Clam Gallasův palác - původně dům markraběte Jana Jindřicha (mladší bratr Karla IV).Stávající barokní stavba postavena pro neapolského místokrále Jana Václava Gallase a sloužil jako hlavní městská rezidence rodu Gallasů (od r. 1747 Clam-Gallasů).Nynější podoba paláce pochází z roku 1713, kdy jeho tehdejší majitel rakouský diplomat hrabě Jan Václav Gallas nechal palác přestavět do jeho nynější podoby jedním z nejlepších evropských barokních architektů oné doby Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu. Sochařskou výzdobu kašny, schodiště a průčelí paláce pak provedl Matyáš Bernard Braun.
Blok před domem měl být zbourán - mělo tu vzniknout majestátní nádvoří. Nerealizováno.
Mariánské nám.
Linhartská - blok domů - tam kde je nová radnice - zbourán v rámci asanace - byly tu nejstarší románské a gotické domy.
Kostel sv. Linharta - před Rottem ( malé želez.) - zabíral ul. Linhartskou
nám. Fr. Kafky . do 1911 - zde byl krásný románský dům - Andělská kolej. Zbytky pod dlažbou. Přístupno jen výjim. Chodník býval nižší , za Václava II - zvýšeno o 3 - 4 metry. Sklepy - asi 50. Dochovány ve skvělém stavu.
Kafkův dům - původně prelatura Benediktinů - zachoval se jen portál.
Při asanaci - měl se kopírovat starý styl , včetně věží, ozdoby ( namixovány náhodně). Věžičky někdy jen odbyté.
Kaprova - hlavní tepna k brodu sv. Valentýna.Bylo tu tržiště (vikus).
dnešní název ulice podle primátora (1566) Kapra u Kaprštejnu.
Asanační zákon - vykupování pozemků - spekulanti - 365 tis. m čtver., 584 domů, 1700 vlastníků.
Při bourání recyklace - nebo odváženo na Maniny.Vycházky po demoliční zóně za 1 Kč.
Kaprova ulice patří k nejstarším pražským komunikacím, spojovala Staroměstské náměstí, na němž se nacházelo pravděpodobně nejstarší tržiště vznikajícího města, s brodem přes Vltavu u dnešního Rudolfina, možná i s nejstarším dřevěným mostem, který byl v blízkosti brodu vybudován, a zcela jistě s přívozem, jenž v těchto místech existoval až do konce 19. století. Na tuto spojnici, která směřovala za řekou k Pražskému hradu, navazovala i cesta, která do Kaprovy ulice ústila dnešní Valentinskou ulicí, a přicházela od Vyšehradu.
Nejstarší název ulice Svatovalentinská souvisel s kostelem sv. Valentina, jenž je připomínán poprvé roku 1253, a stával na křižovatce dnešních ulic Kaprovy a Valentinské, přibližně v místě dnešního domu (čp. 56/11). Kostel býval středem osady a jeho jméno nacházíme v souvislosti s cestou, brodem i bránou sv. Valentina, která uzavírala ulici v místech nároží dnešního náměstí Jana Palacha. Název zůstal zachován i u dnesní Valentinské ulice. Kostel existoval ještě v roce 1794, kdy byl zbořen. Název ulice Kaprovic nebo Kaprova je doložen z 2. poloviny 16. století. Objevuje se i tvar Kaprová, což je způsobováno výslovností. Současná podoba ulice je dílem architektů počátku 20. století, byla zcela nově vystavěna po asanačním zásahu, jenž postihl v těchto místech část Židovského Města. Asanací byl zbořen v roce 1909 i jeden z nejvzácnějších pražských domů (čp. 16/I). Dům byl ve 14. století majetkem pražského biskupa Jana ze Středy. Biskup Jan ze Středy, kancléř Karla IV., jenž si dopisoval s Petrarcou, proslavil se asi nejvíc bohatě zdobeným misálem, který po něm nese jméno Misál Jana ze Středy. 1379 koupila dům univerzitní kolej Všech svatých - Andělská kolej, kterou v roce 1366 založil Karel IV. Dům pak vlastnila univerzita od počátku 17. století až do roku 1755, kdy jej prodala. Z honosného románského domu, jehož výstavba je datována do 2. poloviny 12. st., zůstala síň se středovým sloupem a přilehlá komora. Vzácnou románskou památku překryla moderní stavba magistrátu (čp.16/3), která zde byla vybudována podle plánů Oktáva Koutského a Vladimíra Ježka v letech 1926 - 192
Kostel sv. Valentina - se nacházel na rohu dnešní Kaprovy a Valentinské ulice, přibližně v místě, kde dnes stojí dům čp. 56. Jednalo se o jednolodní románský chrám s věží a chórem. Byl zrušený za josefinských reforem.
Kostel sv. Valentina stál na rohu s ulicí Kaprovou v místě domů čp. 58/I a čp. 59/I asi od r. 1253 do r. 1794, kdy byl zbořen. Na Langweilově modelu je vidět, jak zástavba vypadala po zániku kostela.
Spojuje Mariánské náměstí s Kaprovou ulicí, leží na jedné z nejstarších cest na území Prahy. Tudy ve středověku vedla Vyšehradská ulice, o níž píše kronikář Kosmas, dnešní Vyšehradskou třídou kolem Emauzského kláštera, Karlovým náměstím, Spálenou a Husovou ulicí a dnešní Valentinskou k brodu nebo k mostu. Když byl po roce 1158 vybudován kamenný Juditin most, ztrácela Valentinská ulice původní komunikační význam, oddělila se od Vyšehradské ulice a získala pojmenování U sv. Valentina. Románský kostelík sloužil přilehlému šlechtickému dvorci, proto se také náměstíčku nebo rynečku, který zde později vznikl, nějaký čas říkalo Ve dvorci. Současné pojmenování Valentinská je užíváno od 17. století, i kyž se v 18. století objevuje také název Smetištka, vedle názvu Dolejší ryneček, Hořejší ryneček říkalo se Linhartskému náměstí.Hanlivý název je prvně v záznamech v roce 1333 a vznikl nejspíš z pověsti, kterou si ulice pro svou nečistotu vysloužila. Náměstí v těchto místech bylo považováno za nejstarší na pravém břehu Vltavy, zaniklo kolem roku 1900 při asanaci. František Ruth se v Královské kronice zmiňuje o knížce o Praze z roku 1817, kde se píše dokonce o vykopávkách, které prý potvrzují pomníky a zdi Marobudova města. Kdyby tomu tak skutečně bylo, měli bychom na území Prahy rázem město dva tisíce let staré. Několik domů v ulici patří ke katastru Starého Města, několik ke katastru Josefova. Část ulice je tvořena budovou Městské knihovny, z Valentinské ulice vede vchod do dětského oddělení. Část domu (čp. 59/I) byla v roce 1913 upravena pro Pražské umělecké dílny, které založili pro výrobu kubistického nábytku Josef Gočár, Josef Chochol a Pavel Janák.
No comments:
Post a Comment