Klášter minoritů a basilika sv. Jakuba na Starém Městě

Byl založen Václavem I. (bratr Anežky)  v roce 1232 jako první klášter minoritů v Čechách V té době se např. budují hradby Starého Města, rozvíjí se rytířská kultura, byly vynalezeny turnaje, do Čech přichází gotika, vznikají nová města.  V okolí kláštera byly na severu usazeni členové řeznického cechu (dodnes Masná ul.), na východě byly hradby, na jih palác Jana Lucemburského (nyní klub Chapeau rouge).

Řád minoritů je odnož původního řádu založeného sv. Františkem z Assisi roku 1209. Již od 13. stol prodělával řád názorové krize a rozdělil se na členy, kteří vyznávali přísnější řeholi - to jsou františkáni. Druhá skupina připouští zmírnění řehole -  minorité.

Sv. František - freska zimního refektáře

Sv. František byl syn obchodníka a chtěl se stát rytířem. Jeho otec byl Ital,  matka byla z Francie. I když byl pojmenován Giovanni , začali mu říkat Francesco. Toto jméno si pak zvolil jako své jméno řádové. Řád byl oficiálně schválen Inocentem III.

Sv. František hlásal absolutní chudobu a proto nejdříve neměl příliš následovníků. Dokonce se prý uchýlil do lesa a hlásal zvěři. Postupem času se situace zlepšila a dokonce se přihlásila první žena , Klára, která později s pomocí sv. Františka založila řád Klarisek . Známou členkou tohoto řádu byla u nás sv. Anežka.

Hlavním pilířem zaměření řádu minoritů byla láska k bližnímu, kázání pro chudé, misijní činnost a také láska ke všemu stvořenému. Sv. František údajně jako první sestavil betlém. Menší bratři byli od počátku městským řádem, mendikanti tzn. žebraví mniši.

Kaple sv. Anny - napravo sv. Jakub, nalevo sv. František

Minorité se při příchodu do Prahy patrně usadili u již existujícího kostelíka sv. Jakuba. Byl založen asi 1212 za doby Přemysla Otakara I.Sv. Jakub Větší byl první z apoštolů, který zemřel mučednickou smrtí v Jeruzalémě. Jeho tělo bylo postupně přeneseno do Španělska do Santiaga de Compostelly, kam se dodnes pořádají poutě. Symbol, který poutníci často užívají je svatojakubská mušle. Údajně prý jeden rytíř, který přihlížel vykládání ostatků sv. Jakuba z lodě zahlédl záblesk z nebes. Jeho kůň se splašil a skočil do moře. Když byl rytíř vyloven, byl poset mušlemi.

Za dob Lucemburků byla z jejich strany věnována kostelu sv. Jakuba velká pozornost.  Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna pomohli klášteru po požáru. Dále se zde konala slavnost po jejich korunovaci r. 1311 (v zimním refektáři) . Eliška se podílela na stavebních úpravách – refektář, kaple sv. Anny, severní ambit. Kostel byl budován ve stylu vrcholné gotiky a původně měl osu natočenou na SZ. Byl vysvěcen za přítomnosti Karla IV a arcibiskupa Očka z Vlašimi r. 1374.

Kostel byl jedním z nejvyšších v Praze – po sv. Vítu a Panně Marii Sněžné. Měl výšku 30 m, dnes o 5 metrů méně. Byl také druhý nejdelší po sv. Vítu.

Sv. František v kostele v Římě, kde se rozhodl stát mnichem.
Freska ze zimního refektáře

V domě U Štupartů si vybudoval Jan Lucemburský palác ve francouzském stylu. Dále také vlastnil dům U kamenného zvonu. Bylo to proto, že na počátku 14. stol vyhořel Pražský Hrad. R. 1378 bylo v kostele vystaveno tělo Karla IV před jeho pohřbením na hradě. Tělo bylo před tím také ukazováno na Vyšehradě a po sv. Jakubu také v kostele Panny Marie pod řetězem. Karel IV. se údajně nechal pohřbít v hábitu menších bratří s dřevěnými insigniemi, jako znak pokory.

Kostel byl několikrát drancován. Poprvé to bylo za husitů a poté při vpádu Pasovských. V obou případech se o záchranu zasloužili v blízkosti usazený cech řezníků.Minorité se podíleli také na pomoci akademické obci Karlovy Univerzity , ještě před zakoupení Karolina. Teologická kolej tu byla později obnovena také v roce 1622. V chrámu se konaly promoce.

Roku 1689 byl kostel hodně poničen při požáru. Ke větší škodě došlo z toho důvodu, že zde byly právě prováděny opravné práce na freskách a lešení bylo ze dřeva. Gotická klenba kostela spadla.

Byla nutná obnova. Povolali Šimona Pánka, architekta SM, který se již osvědčil při nejedné stavbě (např. fortifikace). Během 12 let kostel přebudoval ve stylu barokního klasicismu. Basiliku trochu zmenšil, narovnal osu, vestavěl barokní chór, přidal barokní okna.

V kostele je 22 oltářů – s obrazy slavných autorů – 4 obrazy od Petra Brandla , 1 od Hanse von Aachena. Na sochařské výzdobě se podílel např. M.V. Jackel.

V důsledku Josefínských reforem se museli bratři vzdát části kláštera pro potřeby Vyšší odb. školy.

1869 – zde založila dcera Fr. Palackého první mateřskou školu.

Poslední stavební úpravy 1940. Roku 1974 byl kostel povýšen papežem na basiliku minor. Zásluhu na tom má kulturní využití kostela (varhanní koncerty).

Interiér:

Hlavní oltář – Umučení sv. Jakuba od V.V. Reinera. Po stranách sochy Víry a Naděje od Ignáce Platzera. Madona je gotická z roku 1460. Známá je legenda o zloději, který chtěl Madoně odcizit dary. Byl stižen křečí (Madona jej uchopila za ruku) a nemohl odejít. Ráno ho tak našli a jeho ruka musela být useknutá. Na paměť této události dodnes ruka visí v zadní části kostela – v blízkosti vchodu napravo.

Fresky stropu od F. Vogeta -  u hl. oltáře– Bůh otec, Kristus, Duch svatý, Oslava Mariina jména a p. Marie Imakuláta.

Napravo je vchod do kaple sv. Františka. V ní se nachází socha Ecce Homo a obraz (veraikon) a socha  sv. Františka.

Varhany – osazeny nově po velkém požáru 1689. Mají 4 manuály, 91 rejstříků a 8277 píšťal. Jsou z roku 1705.

Další fresky stropu – 1. Uvedení p. Marie do chrámu 2. Zasnoubení p. Marie s Josefem 3. Zvěstování 4. Navštívení (setkání Marie s Alžbětou) 5. Uvedení Páně do chrámu (hromnice - 40 dní po narození jej Marie chtěla jako prvorozeného zasvětit bohu) 6. Nanebevzetí (nad varhanami)
Kaple:

1.      Vpravo od vchodu v podvěžní kapli oltář Všech svatých od P. Brandla

Madona s girlandou od Hanse von Aachena

2.      Oltář p. Marie, obraz Madony od Hanse von Aachena. Dlouho se nevědělo, že Aachen je jeho autorem a proto ve starší literatuře není uváděn ve spojitosti s tímto dílem. je to také první obraz, kde byla použita květinová girlanda. Běžně se začala objevovat až o několik desítek let později.

3.      Oltář sv. Floriana, dále jsou zde sochy ochránců proti moru – sv. Vavřinec, sv. Šebestián, sv. Roch, dole pod obrazem  jako kostra sv. Rosálie (tento způsob zobrazování přejat ze Španělska)

4.       Zavraždění sv. Václava – P. Brandl

5.       Navštívení p. Marie – Petr Keck,

6.       Oltář sv. Judy Tadeáše

7.       Rokokový oltář sv. Tekly, obraz od neznámého rakouského malíře

8.       Nanebevzetí p. Marie – P. Brandl

9.       Nejsvětější trojice, pieta z 15. Stol

10.   Velká dřevěná socha sv. Anežky od Jindřicha Wiehlguse (1940)

11.   V chóru vpravo zamřížovaný vchod – kaple sv. Františka  (popsána výše)

12.   Hlavní oltář – Umučení sv. Jakuba od V.V. Reinera (rovněž popsán výše)

13.    Sv. Kříž se sochami Ignáce Platzera – vedle kazatelna  1705 – s postavami důležitých františkánů – sv. Bonaventura, sv. František, Antonín atd.

14.   Sv. Antonín – pomocník při ztrátě statků hmotných i nehmotných

15.   Mramorový náhrobek šlechtice Jana Václava hraběte z Mitrovic . Byl to nejvyšší kancléř království českého. Zemřel 1712. Z roku 1716 je náhrobek vyrobený Ferd. Maximiliánem Brokoffem podle návrhu vídeňského architekta Jana B. Fischera z Erlachu. Anděl zapisuje dobré skutky do trojúhelníku nad mrtvým tělem kancléře, který je korunován Fámou. Pod nimi Kontemplace (žena) pláče nad ztrátou patrona  a ochránce umění  a literatury. Napravo Chronos  bůh času na jehož draperii je signatura Brokoffova.

16.   Sv. rodina – raně barokní , nejstarší v kostele od J.J. Heinsche

17.   Útěk svaté rodiny do Egypta (P. Keck)

18.   Oltář sv. Josefa věnovaný stavitelem chrámu Pánkem s obrazem od Petra Brandla

19.   Oltář sv. Valburgy s obrazem Jana Kř.Lišky

20.   Sv. Jan Nepomucký – Petr Keck – Jan dává almužnu. Kolem obrazu jsou  sochy 14 pomocníků v nouzi od I. Platzera

21.   Oltář. Sv. Dismasa – dobrého lotra, symbol obrácení s obrazem Keckovým

Severní část ambitu

22.   V podvěžní kapli zcela nalevo od vchodu hrobka cechu řezníků a deska připomínající , že dvakrát v r. 1420 (husité) a 1611(vpád Pasovských)zachránili kostel před vypleněním.

Ambit (II.) se zpola zachoval v původní gotické podobě – západní a severní strana. Uprostřed rajský dvůr s kašnou, která byla po určitou dobu obecní. Západní strana bývala původně otevřená do ulice. Dále ve dvoře byl suchý mlýn – poháněný dobytkem. Gotická klenba a sloupy z doby asi 1360 – žebra se zarývají do sloupů.

Východní a jižní strana je barokní.

Zimní refektář (III.) upravený malbami Františka Vogeta (asi 1830) o životě sv. Františka.

Kaple sv. Anny (IV.) – původně gotická, zbarokovaná 1689.

Průčelí kostela – štukatury sv. Jakuba (uprostřed) sv. Františka (nalevo) a sv. Antonína (napravo) od Ottavia Mosta z r. 1695. Sv. Jakub je s poutníky.